KARLOVY VARY

Seznamy hostů těchto vyhlášených lázní se čtou jako minilexikony slavných osobností, které sem přijížděly za léčením, rozptýlením, za obchodem, za vysokou politikou nebo jen tak ze společenských důvodů.  

Historie

Významné lázeňské město (56 000 obyv., 450 m), ležící při ústí říčky Teplé do Ohře. Léčí se zde především choroby zažívacího ústrojí a nemoci z poruch výměny látkové. Ke komplexni tradici patří hlavně pitná léčba, k níž je využíváno 12 teplých minerálních pramenů (42 -72 °C), z nichž nejsilnější vřídlo tryská do výše 10 až 15 m z hloubky 2000-3000 m.

Město, pojmenované po svém zakladateli císaři Karlu IV., bylo založeno v 1. polovině 14. stol. na území tehdejší loketské královské obory, při již dříve známých horkých pramenech. Roku 1370 dostalo město, jež se tehdy nazývalo Teplé Lázně u města Lokte, privilegia královského města. Za Václava IV. bylo prohlášeno otevřeným městem s pravém azylu.

Již v této době bylo město využíváno lázeňsky, i když lékařsky prameny popsal Václav Payer až r. 1522. Koncem 16. stol. již bylo ve městě asi 200 lázeňských domů, do jejichž sklepních místností s lázněmi byla léčivá voda přiváděna dřevěnými žlaby.

Pro účast na stavovském povstání ztratilo město na čas nezávislost. Postihla je i třicetiletá válka, přestože na jejím začátku (1623) získalo privilegium, jež je osvobozovalo od průchodu a ubytování vojsk. Ve 2. pol. 17. stol. nastal další rozvoj města, obchodu i řemesel. Prosperovalo tu již i řemeslo oplatkářů, které prý zavedl loketský purkrabí r. 1551.

V 18. stol. se malé městečko značně rozrostlo a stalo se světově proslulými a vyhledávanými lázněmi. Tehdy také vznikly první ubytovací hostince a promenáda. Pomohl tomu i lékař Dr. David Becher, který koncem 18. stol. provedl chemický rozbor zdejších pramenů, čímž vytvořil podmínky pro stanovení správné terapie.

Roku 1819 se v lázních konal za předsednictví kancléře Metternicha tzv. karlovarský kongres, který utužil dozor nad univerzitami a zavedl ostrou cenzuru tisku. Celkový rozvoj města provázela i jeho industrializace. Počátkem 19. stol. se ve městě i v jeho okolí objevují první továrny na porceIán a r. 1857 zde založil rytec skla Leo Moser sklárnu. Železniční spojení s okolním světem (1857) napomohlo nejen dalšímu rozvoji průmyslu, ale i přílivu lázeňských hostů.

Druhá polovina 19. stol. je i dobou intenzivní stavební činnosti. V architektuře se střídá pozdní empír s novorenesancí,  historizující slohy s kvalitními příklady secese. Na přelomu století tu vyrostlo mnoho secesních domů a vil - tento charakter si Karlovy Vary udržely dodnes.  

Se jménem města jsou spojeny i tzv. karlovarské požadavky, které tu prohlásila Henleinova Sudetoněmecká strana na svém sjezdu v dubnu 1938 a které směřovaly k rozbití předválečné ČSR. Na základě mnichovské dohody ze září 1938 připadly Karlovy Vary Německu a v době války se staly lazaretním městem. Po druhé světové válce bylo město zrekonstruováno, rozšířeno a byl obnoven lázeňský provoz.

Pamětihodnosti

Z lázeňských budov a zařízení, budovaných hlavně od poloviny 19. stol., vyniká Mlýnská kolonáda, pozoruhodné novorenesanční dílo Josefa Zítka z l.1871-81. Secesní Zámecká kolonáda (na skále pod Zámeckym vrchem) je dílem vídeňského architekta B. Ohmanna z l.1911-13.

Na zdejší výstavbě se významnou měrou podíleli i vídeňští architekti F. Fellner a H. Helmer. K jejich dílům patří Vřídelní kolonáda (1878-79), jejíž litinová konstrukce byla r. 1939 zničena a nahrazena dřevěnou, Sadová kolonáda (1880-81) s železnou konstrukcí,  pseudobarokní budova divadla (1884-86), koncertní sál (1907) hotelu Pupp,  výstavné pseudorenesančné Lázně I. (dříve Císařské z I. 1892-95), secesní Národní dům (1901).

V roce 1975 byla dobudována moderní ocelová konstrukce Vřídelní kolonády a šestnáctipodlažní komplex lázeňského domu Thermal.

Farní kostel sv. Maří Magdaleny, postavený K. I. Dienzenhoferem v l.1727-36 v blízkosti Vřídla, má všechny rysy českého vrcholného baroka. Ostatní městské kostely byly postaveny v historizujících slozích. Metodistický (dříve anglikánský) kostel sv. Lukáše na zámeckém vrchu od J. Slowaka z r. 1877 je novogotický, stejně jako evangelický sbor za Lázněmi I., postavený r. 1856 (G. Hain). Pravoslavný chrám, jehož výstavbu financavali lázeňští hosté z Ruska, postavil r. 1893 G. Widemann v byzantsko-ruském stylu.

Barokní sloup Nejsvětější Trojice na Tržišti je dílem J. 0. Wenda z r. 1716. Na Zámeckem vrchu, na místě hradu ze 14. stol., stojí zámecká věž z r. 1608. Z jejích ochozů se fanfárami vítali prominentní návštěvníci lázní. Z empírové zástavby lázní se zachoval Dorotein chrámek (1791), Findlaterův chrámek (1801) a Poštovní dům (1791 ).

Karlovy Vary přivítaly za dobu své existence nesčíslné množství hostů. Někteří sem přijížděli za léčením, jiní za rozptýlením, obchodem nebo z politických i společenských důvodů. Věhlas zdejších lázní samozřejmě přilákal i řadu korunovaných hlav a významných osobností politického, uměleckého, společenského i hospodářského života. Jen jejich vyjmenování by vydalo na objemné dílo. K nejstarším návštěvníkům lázní patří humanistický básník Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, autor Ódy na karlovarské prameny. Léčil se zde Albrecht z Valdštejna, později Petr Veliký, známé jsou pobyty J. W. Goetha, který zde byl třináctkrát. Známy je jeho výrok: "Výmar, Karlovy Vary a Řím jsou jediná místa, kde bych mohl žít." Z ostatních návštěvníků můžeme jmenovat L. van Beethovena, F. Schillera a A. Mickiewicze, F. Liszta, F. Chopina, R. Wagnera, N. V. Gogola, I. S. Turgeněva, z Čechů J. Dobrovského, J. Jungmanna, K. H. Borovského, J. Nerudu a mnohé další. V bývalém penzionu Germania připravoval K. Marx francouzskou redakci svého díla Kapitál.

Návštevy některých z nich připomínají četné sochy a pamětní desky: Karel lV. (J. Max, 1858), Petr Veliký (T. Seidan, 1877), J. W. Goethe (A. Donndorf, 1883),  A. Mickiewicz (T. Barcz, 1897), F. Schiller (B. Ohmann, 1909), L. v. Beethoven (H. Uher, 1924), B. Smetana (J. Wagner, 1949), Ant. Dvořák (M. Beutler, 1951 ).  

Tipy v blizkém okolí

Andělská Hora: Zřícenina gotického hradu z konce 14. stol. J. W. Goethe zde r..1786 oslavil své 37. narozeniny.

Horní Slavkov: Soubor pozdně gotických a renesančních domů. Roku 1792 tu byla založena nejstarší porcelánka v Čechách.

Chodov: V budově barokního zámečku byla po r. 1810 založena porcelánka Portheimu, jejiž výrobky se proslavily pod značkami CHODAU, KODAU a von PORTHEIM.

Kyselka: Lázně, ve kterých se stáčí Mattoniho kyselka. Hala nad hlavním pramenem z r. 1897 (K. Haybeck) s pomníkem H. Mattoniho (1914, E. Heller). V místní části Radošov dřevěný krytý most přes Ohři z 2. pol. 18. stol.

Stružná: Renesanční zámek ze 16. stol. přestavený koncem 19. stol. J. Vejrychem novorenesančně.