OLOMOUC

Olomouc je nejen kulturním, průmyslovým a obchodním centrem, sídlem univerzity a arcibiskupství, ale i městem mnoha historických památek, které připomínají, že byla půl tisíciletí hlavním městem Moravy .  

Historie

Území dnešního starobylého města (104000 obyv., 218 m), ležícího v Hornomoravském úvalu na soutoku řeky Moravy a Bystřice, bylo Slovany osídleno od poloviny 6. století. U brodu přes řeku Moravu, na křižovatce obchodních cest ze západu na východ a z jihu na sever , vznikla osada, jejíž význam vzrostl v době Velkomoravské říše. Když kolem roku 1020 získali Moravu Přemyslovci, zvolili si Olomouc za sídlo údělného knížectví.

Břetislav I., ještě než nastoupil na trůn, tu vybudoval ve 20. letech 11. stol. na dvou pahorcích hrad (připomínaný k r. 1055 v Kosmově kronice) a kostel sv. Petra, při kterém bylo v r. 1063 obnoveno moravské biskupství. V r. 1078 založil olomoucký kníže Ota severně od Olomouce druhý nejstarší moravský klášter, benediktinské Hradisko.

Dům sv. Václava, postavený na hradním kopci před r. 1109 knížetem Svatoplukem a vysvěcený roku 1131 biskupem JindřichemZdíkem, sloužil od r. 1141 jako nový biskupský kostel. Biskup Jindřich Zdík (1126-50), snad syn kronikáře Kosmy, založil při severní straně kostela románskou kapitulu. Za biskupa Bruna ze Schaumburgu (1246-81) byla Olomouc povýšena na královské město (1248). V té době také dochází k přílivu německých kolonistů.

Olomouc byla svědkem významné tragické události dějin Českého království -dne 4. srpna 1306 byl v domě kapitulního děkana Budislava v prostorách bývalého přemyslovského hradu zavražděn Václav III., poslední vládnoucí Přemyslovec.

Za vlády Lucemburků došlo k velkému rozvoji města a r. 1314 se Olomouc stala hlavním městem Moravy. Jako markrabě moravský (od r. 1333) tu často pobýval pozdější císař KareI IV., který zde dal založit zemské desky. Ve městě se usadili františkáni a dominikáni, později i klarisky a dominikánky.

Po požáru v r. 1398, který zničil značnou část města, byla většina dřívějších dřevěných budov nahrazena kamennými. V době husitské byla Olomouc baštou katolické církve a za bojů Jiřího z Poděbrad se postavila na stranu uherského krále Matyáše Korvína, jenž se zde dal r. 1469 prohlásit za českého vzdorokrále. Válku českouherskou ukončil až tzv. olomoucký mír, uzavřený r. 1473 mezi Vladislavem II. a Matyášem, podle kterého zůstala Morava, Slezsko a Lužice v uherském područí až do r. 1490.

Koncem 15. století přicházejí na Olomoucko první ohlasy renesance a počátkem 16. stol. se Olomouc stává vyhlášeným střediskem raného moravského humanizmu. Roku 1499 zde byly vydány první knižní tisky a v r. 1573 získala zdejší jezuitská kolej statut univerzity. Její historie je natolik zajímavá, že si zaslouží zvlaštní pozornost.

V 16. století měli v Olomouci silné postavení protestanti. Proto tu jezuité r. 1566 založili v rámci rekatolizace seminář, který si záhy získal výbornou pověst. Již v roce 1573 byl papežem Řehořem XIII. a císařem Maxmiliánem II. povýšen na univerzitu (Universitas Olomucensis). Teologická fakulta byla od samého začátku vyhledávána studenty z německy mluvících zemí, z Polska a ze Skandinávie, na filozofické fakultě se přednášely i přírodní vědy a později také právo. Po rozpuštění jezuitského řádu r. 1773 byla univerzita přenesena do Brna, ale na naléhání olomouckého arcibiskupa ji císař František I. opět navrátil do Olomouce pod názvem Císařsko-královská Františkova univerzita. Postoj studentů v revolučních letech 1848-49 měl za následek zrušení všech příspěvků univerzitě a poté (1860) její zrušeni. Obnovena byla až r. 1946 pod dnešním názvem Univerzita Palackého.

Vraťme se však zpět do 17. století přes všechny rekatolizační snahy se r. 1619 Olomouc přidala k českému stavovskému povstání a jezuity vypudila. Po bělohorské porážce však bylo město postiženo rozsáhlými konfiskacemi a pokutami. Ještě horší důsledky přinesla třicetiletá válka, během níž bylo město švédským vojskem několikrát vypleněno a osm let (1642-50) okupováno. Roku 1641 byly zemské desky a správní úřady z bezpečnostních důvodů převedeny do Brna, čímž ztratila Olomouc postavení hlavního města Moravy.

Stavební činnost, převážně církevní a vojenská, se v Olomouci rozproudila až počátkem 18. stol., kdy tu začala vznikat řada barokních staveb, které krášlí město dodnes. V I. 1742-54 byla Olomouc proměněna v mohutnou barokní pevnost, která měla chránit Vídeň proti pruskému Slezsku.

Roku 1746 byla v Olomouci založena Societas incognitorum eruditorum, první učená společnost v Českém království. Významnou událostí bylo zejména povýšení zdejšího biskupství na arcibiskupství v r. 1777. V revolučních letech 1848-49 se do klidnějšího Olomouce z rozbouřené Vídně uchýlil císařský dvůr a ve zdejší arcibiskupské rezidenci se Ferdinand V. vzdal trůnu ve prospěch Františka Josefa I.

V 19. stol. se stala Olomouc důležitým střediskem národního obrození. Roku 1883 tu bylo založeno první české muzeum na Moravě -Vlastenecký spolek muzejní. Zrušení pevnosti a následné zboření hradeb (po r. 1876) umožnilo další rozvoj města i jeho průmyslu. Rozlehlé parky v prostoru dřivějších opevnění se v posledních desetiletích staly dějištěm známých květinových výstav Flora Olomouc. Dnes je Olomouc známá jako průmyslové, zemědělsko-správní a kulturní centrum Hané a také jako městská památková rezervace, po Praze nejvýznamnější v celé České republice.

Pamětihodnosti

Historické jádro se skládá z původního olomouckého osídlení v místech bývalého knížecího hradu a předhradí a západněji položeného královského města, soustředěného kolem bývalých městských tržišť.

Nejdříve se zastavíme u památek na území někdejšího přemyslovského hradu a předhradí. Původní břetislavský hrad se nedochoval. Po požáru r. 1204 hradní opevnění obepnulo jen vyvýšeninu ostrohu nad řekou, tj. prostor dnešního Václavského náměstí. Kromě zbytků hradebního zdiva je nejvýznamnějším pozůstatkem této doby cylindrická, pozdně románská věž (bergfrit), postavená z velkých přitesaných kvádrů. V roce 1535 byla prodána dómské kapitule, která ji v 18. stol. proměnila v dnešní kapli kapitulního děkana a zasvětila sv. Barboře.

Dóm sv. Václava založil kníže Svatopluk kolem r. 1000. Z původní románské baziliky se zachovaly jen přízemní části západního dvouvěžového průčelí. Gotické síňové trojlodí vzniklo ve 3. čtvrtině 13. stol. za biskupa Bruna ze Schaumburgu a zaklenuto bylo v pol. 14. stol. křížovými žebrovými klenbami. Neobyčejně rozsáhlý zvýšený chór dal vystavět v l.1616-18 kardinál František z Dietrichštejna. V kryptě, dokončené r. 1661, je vystaven cenný, tzv. dómský poklad. Renesanční kaple sv. Stanislava pochází z I. 1585-98, barokní výzdoba z 1. pol. 18. stol. Jižní věž (vysoká 101 m), chórové kaple a dnešní podoba dómu jsou výsledkem novogotické úpravy G. Meretty z let 1883-96. K cennému vybavení patří pozdně gotický kamenný reliéf P. Marie Ochranitelky z r. 1483, dřevořezba Korunování P. Marie z doby kol. r. 1500 a čtyři italské renesanční plastiky na novogotickém hlavním oltáři. V kapli sv. Stanislava se dochovala původní, pozdně renesanční mříž, náhrobníky přemyslovských knížat (kol. r. 1603) a biskupa M. Kuena od J. Straubingera (po r. 1565).

Při severní straně dómu byl kolem poloviny 14. stol. postaven nový, vrcholně gotický ambit (národní kulturní památka), zaklenutý křížovými žebrovými klenbami, rozšířený o přístavbu severní kaple sv. Jana Křtitele. V ambitu a v kapli je dochován vzacný soubor pozdně gotických a raně renesančních nástěnných maleb z I. 1470 až 1520, nejvýznačnější z této doby na Moravě. Stavba ambitu využila jako obvodového zdiva západní a severní zdi románského přemyslovského paláce (národní kulturní památka), postaveného po roce 1141. Rektorská kaple sv. Anny při západním rameni kapitulního ambitu je raně gotické jednolodí, renesančně přestavěné před r. 1617.

Kapitulní děkanství (Václavské nám. č. 5), které stojí na místě bývalého purkrabství, je v dnešní podobě raně barokní stavba z pol. 17. stol. s pamětními deskami připomínajícími, že zde byl r. 1306 zavražděn poslední Pře- myslovec, král Václav Ill., a že tu v roce 1767 jedenáctiletý W. A. Mozart složil 6. symfonií F dur.

Dómskou a Wurmovou ulicí se dostaneme k arcibiskupské rezidenci, rozsáhlé dvoupatrové budově s 85 m dlouhou čelní fasádou, kterou pro biskupa Lichtenštejna přestavěl v l. 1665-69 F. Luchese ze dvou starších paláců. Blok domů šikmo naproti je bývatereziánská zbrojnice z roku 1771. V ulicích Wurmově, Křížkovského a Halasově tvoří souvislou zástavbu kanovnické domy, jednopatrové rezidence s vnitřními dvory a umělecky cennou výzdobou.

Uprostřed nedalekého nám. Republiky stojí kašna Tritónů od V. Rendera z r. 1709, postavena podle Berniniho kašny v Římě. Na nám. Republiky, v ulici Denisově a Univerzitní a na Univerzitním nám. se kolem kostela P. Marie Sněžné soutřed'uje soubor jezuitských staveb.

Barokní kostel P. Marie Sněžné postavil v l. 1712-19 architekt M. Klein se stavitelem J. Pirnerem, kameníkem V. Renderem a sochařem D. Zirnem. Malby na klenbě presbytáře a lodi vytvořil K. J. Harringer, v kaplích J. K. Handke. Obraz na hlavním oltáři je dílo J. J. Schmidta, gotická Madona pochází z doby kolem r. 1380. Jednotný rokokový intarzovaný nábytek zhotovil neznámý autor kol. roku 1750. V kapli sv. Ignáce je umístěn mramorový náhrobník biskupa Viléma Prusinovského z Vickova (po r. 1572).

Na náměstí Republiky dominuje dvoupatrová barokní kolej (u východní strany kostela), postavená v l. 1718-22, snad za spoluúčasti K. Dientzenhofera. Ve školní budově (při západní straně kostela) z I. 1701-08 je dnes depozitář vlastivědného muzea a lapidárium. Starý a nový konvikt (vedle školní budovy) je rozsáhlá dvoupatrová raně barokní stavba z I. 1660-67 a 1721-24, doplněná v severní části oválnou kaplí Božího těla, zbudovanou J. Kniebandlem. Fresková výzdoba pochází od J. K. Handka, sochařská výzdoba od F. Sattlera. Pozdně barokní bývalý kostel sv. Kláry s klášterem klarisek byl postaven v l. 1754-79 podle plánů V. Bedy. Dnes se zde nachází vlastivědné muzeum.

Denisovou a Pekařskou ulicí se dostaneme k pozdně gotickému kostelu sv. Mořice z přelomu 15. a 16. stol. s přistavěnou renesanční Edelmannovou kaplí z roku 1572 s bohatou kamenickou dekorací. Výzdoba kostela je vesměs barokní. Vynikající varhany z r. 1745 od M. Englera unikátně vyzdobil F. Sattler. V jižním podkruchtí uvidíme pozdně gotickou Kalvárii (kol. r. 1500), při jižní vnější zdi Olivetskou horu (2. pol. 15. stol.), jedno z nejvýznamnějších děl středověké plastiky v českých zemích. Uprostřed Horního nám., které je centrem starého města, stojí radnice postavená r. 1378. V průběhu 15. a 16. stol. byla přebudována v rozsáhlou čtyřkřídlou budovu se střednim dvorem a vysokou věží s orlojem. V interiéru se zachoval pozdně gotický klenutý sál ze 16. století a arkýřová kaple sv. Jeronýma (1491) se souborem vzácných nástěnných maleb z konce 15. stol. Raně renesanční portál pochází z r. 1530. Dnešní podoba radnice je výsledkem rekonstrukce z r. 1903. Orloj, zničený r. 1945, byl obnoven podle návrhu K. Svolinského. Trojiční sloup na náměstí, postavený v letech 1716-54, patří k nejvýznamnějším barokním sloupům v ČR. Autorem návrhu a převážně části kamenických prací byl V. Render, figurální výzdobu prováděl 0. Zahner, zlatnické práce S. Forstner. Césarovu kašnu postavil r. 1724 J. J. Schuberger. Renesanční Edelmannův palác (č.5) z poslední čtvrtiny 16. stol. má bohatě zdobenou fasádu s původními pískovcovými reliéfy. Petrášův palác (č. 25) je dvoupatrový řadový dům na gotických základech, přestavěný renesančně a barokně. Barokní mariánský sloup uprostřed Dolního náměstí, postavený v l. 1716-23 T. Schotzem a J. Sturmerem, připomíná morovou epidemii v r. 1715. Neptunova kašna, dílo kameníka V. SchoIlera a sochaře M. Mandíka z doby kolem r. 1683, patří k nejstarším ve městě. Sochařskou výzdobu Jupiterovy kašny (1707) provedl F. Sattler. K nejkrásnějším domům na námestí patří Haunschildův palác (č. 38), nárožní třípatrová renesanční stavba pocházející z konce 16. stol., doplněná arkýřem a sochařsky zdobenou fasádou. V r. 1767 zde bydlel salcburský kapelník Leopold Mozart s rodinou. Domy Pod bohatými krámy (č. 1 až 4, 7) jsou měšťanská obydlí olomouckého patriciátu z 15. stol., přestavěná renesančně a barokně upravena.

Z raně gotického, původně dominikánského kostela sv. Michala (Žerotínovo nám.) z pol. 12. stol. se zachovaly obvodové zdi lodi a fragment klenby v sakristii. Věž pochází z r. 1482. Barokní rekonstrukci kostela provedl v l. 1676 az 1686 G. P. Tencalla.

V ulici Na hradě uvidíme novobarokní kapli bl. Jana Sarkandra, postavenou v l. 1909-10 podle návrhu E. Sochora. Autory maIířské výzdoby jsou J. Obrovský a J. Kohler. Šikmo za kostelem stojí secesní vila rodiny Primavesiů, postavená v l. 1905-06 architekty F. Kraussem a J. Tolkem -dnes je tu poliklinika.

Asi 2 km od centra města se nachází klášter Hradisko, původně benediktinský (zal. roku 1078), který v polovině 12. stol. převzali premonstráti. Středověký klášter se nedochoval. Dnešni monumentální čtyřkřídlá dispozice s nárožními rondely je barokní, postavena v l. 1686 -1736 podle projektu G. P. Tencally. Jižní křídlo prelatury s vystupujícím rizalitem slavnostního sálu bylo vystavěno v l. 1721-36, patrně podle plánů D. Martinelliho. Východní kaple sv. Štěpána z I. 1730-31 je připisována J. Santinimu. Z původních interiérů se zachoval především slavnostní sál s přilehlým vestibulem a nástupním dvouramenným schodištěm.

Tipy v blizkém okolí

Bilá Lhota: Cenná sbírka dřevin při zámku, upraveném v 19. stol.

Dlouhá Loučka: Klasicistně přestavěný barokní zámek z poč. 18. stol. s empírovou kaplí.

Dolany: Raně barokní zámek z r. 1667 a farní kostel z r. 1779 se souborem barokních plastik.

Litovel: Raně barokní kostel sv. Marka. renesanční radnice s věží.

Příkazy: vzácně dochovaný urbanistický celek lidové architektury na Velké Hané.

Svatý Kopeček: Poutní kostel s cenným zařízením, postavený v l. 1679 az 1689 (G. B. Tencalla).

Uničov: Část zachovaných gotických hradeb, gotický farní kostel, zbarokizovaný minoritský kostel, jedinečná socha sv. J. Nepomuckého (1741).

Ústín: Kamenný most přes potok Stousku, technická památka ze 17. století.