PARDUBICE

Z malé tvrze uprostřed bažinaté roviny vytvořili před půl tisíciletím Pernštejnové  jedno z nejkrásnějších středověkých měst v Čechách. Dnes je spolu s Hradcem Králové nejvýznamnějším městem východních Čech. 

Historie

Průmyslové město (95 000 obyv., 221 m), ležící v Pardubické kotlině na soutoku Labe a Chrudimky, je snad nejčastěji spojováno s tradiční výrobou perníku. Vyrostlo v krajině, která v dávných dobách k osídlování příliš nelákala. Na vyvýšeném místě v bažinaté krajině vznikla ve 13. stol. malá vodní tvrz a kolem ní drobné osady. V jedné z nich byl při kostele sv. Bartoloměje postaven klášter cyriaků, poprvé zmiňovaný v bule papeže Bonifáce VIII. k r. 1295.

Prvním známým držitelem tvrze byl k r. 1318 Půta z Pardubic. Někdy v l.1327-30 tvrz získal Arnošt z Hostyně, který ji přestavěl na vodní hrad. Jeho syn Arnošt z Pardubic (1297- 1364), rádce a diplomat císaře Karla IV., který se stal r. 1344 prvním pražským arcibiskupem, měl nemalou zásluhu, že Pardubice byly před r. 1340 povýšeny na město. Jako poděkování za to, ze mu král povolil vybírat mýtné při brodu přes Labe, založil zde před r. 1359 kostel zvěstování Panny Marie.

Za husitských válek byly Pardubice majetkem bratrů Viktorina (otec pozdějšího českého krále Jiřího z Poděbrad) a Bočka z Kunštátu a Poděbrad.

V r. 1435 se stal novým majitelem Diviš Bořek z Miletínka, nejdříve stoupenec husitů, později jejich protivník, za což se mu císař Zikmund odměnil místem vyslance. Po půl století úpadku připojil roku 1491 Pardubice ke svému rozsáhlému panství Vilém z Pernštejna a Helfenštejna, jeden z nejmocnějších českých šlechticů, proslulý nejen majetkem, ale i náboženskou tolerancí.

Po velkém požáru v r. 1507 došlo k velkolepé pernštejnské přestavbě města za účasti pernštejnského stavitele mistra Pavla z okruhu B. Rieda. Ustálil se městský půdorys s komunikační soustavou, vycházející ze starší středověké podoby. Střed města tvořilo obdélné náměstí s nárožními ulicemi. Hlavní městská komunikace vycházela od Zelené (Pražské) brány diagonálně přes náměstí k Bílé (Pražské) bráně, která byla zbořena r. 1844. Gotický rovinný hrad byl přestavěn v reprezentační rodinné sídlo, tvořící samostatný komplex severně od městského jádra. Ve městě byl nově postaven kostel sv. Bartoloměje s klášterem minoritů a v protilehlé jihovýchodní části města farní kostel Zvěstování P. Marie se hřbitovem. Na nově založeném Pražském předměstí, kde postavili kostel sv. Jana Křtitele, rostly nové domy, budovala se nová opevnění a rozsáhlé vodní kanály zajišťující zámecká a městská obranná zařízení.

Pozdně gotické město, vystavěné do r. 1515, podlehlo novému velkému požáru v r. 1538. Po něm bylo město opět jednotně budováno Janem z Pernštejna za stavebního vedení Jiříka z Olomouce, tentokrát jiz v raně renesančním stylu, vyznačujícím se ojedinělou slohovou čistotou. V pernštejnských cihelnách byly vyráběny terakotové prefabrikáty pro ostění oken a dveří, zdobené jemnou groteskovou modelací.

Císař Ferdinand I. získal město roku 1560 pro královskou komoru a královským majetkem zůstalo až do r. 1856. Značné škody město utrpělo za třicetileté války, kdy je Švédové r.1645 vypálili.

Nový rozvoj Pardubic nastal po vybudování železnice z Olomouce do Prahy v r. 1845. Opačný osud měl pardubický zámek, který od 1. pol. 19. stol. upadal, takže jej císařká komora prodala jedné soukromé vídeňské bance.

Pamětihodnosti

Do pardubického starého města je nejpříhodnější vstup zdaleka viditelnou, pozdně gotickou Zelenou bránou, kterou postavil roku 1507 mistr Pavel. Po požáru, za renesanční dostavby města, ji roku 1542 opravil a zvýšil mistr Jiřík. Střed starého města tvoří Pernštejnské náměstí, lemované renesančními, barokními a klasicistními mešťanskými domy s gotickými jádry. Za pozornost stojí zejména dům U Jonáše (čp. 50) a dům čp. 3 z r. 1797 s reliéfem sv. Václava, jejichž průčelí vyzdobil J. Teplý. V průčelích některých domů se zachovala pozdně gotická křížová okna z doby po požaru v r. 1507 a mladší terakotová renesanční ostění z doby po poýžáru v r. 1538.

Novorenesanční radnici postavil v l. 1893-94 J. Vejrych. Figurální sgrafito (podle návrhů Mikoláše Alše) je dílem K. L. Klusáčka (1900), sochařská výzdoba pochází od A. Poppa. Střed náměstí kráší mariánské sousoší, původně morový sloup z r. 1695, opravený a doplněný v l. 1773-77 mítní sochařem J. Teplým.

Na Komenského nám. stojí kostel zvěstování P. Marie, založený před r. 1359 při městských hrad-

bách. Kostel, obnovený po požáru r. 1507 renesančně, se vyznačuje pozoruhodnou skífpkovou klenbou presbytáře.

Pernštejnskou ulicí, procházející někdejším předhradím, se dostaneme k zámku. Za Viléma z Pernštejna došlo k pozdně gotické přestavbě původní tvrze a k přístavbě východního křídla. V té době vzniklo i opevnění, které obklopilo zámek i předzámčí. Tvoří je mohutný hliněný val s okrouhlými dělovými bastiony v nárožích, který dosahuje až do úrovně 1. patra zámku. Na vnější straně valu, při bývalém vodním příkopu, stojí hradební zeď s hustou řadou střílen.

Po r. 1519 bylo rozestavěno jižní křídlo zámku. Za Vilémových synů Vojtěcha a Jana se v úpravách pokračovalo, ale již v raně renesančním stylu. Severní průčelí zdobí pískovcový portál z r. 1529, vysoce hodnotné renesanční dílo. K portálu byl přistaven kamenný most přes příikop. Jeho opěrná zídka z r. 1543 nese bohatou reliéfní figurálí výzdobu ve zlidovělém výtvarném pojetí.

Když Pardubice přešly do vlastnictví královské komory (1560), pokračovaly úpravy pod vedenim U. Aostalliho (1574). Tehdy vznikIy arkády západního křídla a západní a jižní křídlo byly zvýšeny o druhé patro. V r. 1723, v souvislosti s návštěvou císaře Karla VI., zámek barokně upravil císařský architekt Fr. M. Kaňka. Velký sál v přízemí byl nově vybudován o tři roky později. Součástí zámku je pozdně gotická kaple Tří králů s novějším, pozdně barokním zařízením a hlavním oltářem, který roku 1880 navrhl Fr. Schmoranz. V interiérech se zachovalo renesanční vybavení některých sálů s kazetovými a malovanými záklopovými stropy, v nárožní místnosti jižního křídla, v tzv. Vojtěchově sále, raně renesanční malířská výzdoba z r. 1532. Dnes je zámek sídlem Východočeského muzea a východočeské galerie.

Kostel sv. Bartoloměje (nám. Osvobození), původně ze 13. stol., byl v l.1507-14 nově postaven ve stylu pozdní gotiky. K renesanční přestavbě došlo po požáru roku 1538. Umělecky cenný renesanční portál na severní straně kostela pochází z roku 1519. Z vnitřního zařízení vyniká mramorová tumba Vojtěcha z Pernštejna z r. 1534 v presbytáři a renesanční náhrobek po boku presbytáře, z barokního období obraz Umučení sv. Bartoloměje od M. Willmana na hlavním oltáři (kol. roku 1700), oba boční oltáře a sousoší Ukřižování (kol. r. 1735). Na výstavbě města se počátkem 20. století podíleli mnozí významní architekti. Secesní budovu městského divadla postavil v letech 1906-09 A. Balšánek, autorem mozaikové výzdoby je Fr. Urban. Krematorium od P. Janáka z I. 1921-23 je příkladem dekorativního rondokubizmu, vnitřní výzdoba pochází od Fr. Kysely. Budova Grandhotelu byla postavena r. 1930 podle projektu J. Gočára, soudní budova a budova finančních úřadů z r. 1931 je dílem L. Machoně.

Pardubice jsou nerozlučně spjaté s dostihovými závody, jež se vyvinuly z parforsních honů, pořádaných příslušníky vyšší společnosti již v minulých stoletích v rovinaté polabské krajine. Prvni Velká pardubická steeplechase se jela 5. 11. 1874, ale historie zdejších dostihů sahá až k r. 1846. Současná, poněkud kontroverzní překážková dráha o délce 6900 m (s 39 překážkami, mezi nimi pověstný Velký Taxisův příkop) patříf k největším, nejtěžším a také nejstarším dostihovým tratím na evropské pevnině.

Tipy v blízkém okolí

Heřmanův Městec: Pozdně barokní kostel s hodnotnými malbami, pozdně barokní zámek z r. 1748.

Kladruby nad Labem: Renesanční zámek, přestavěný po r. 1722 barokně. Chov starošpanělských a staroitalských koní.

Kočí: Gotický kostel z r.1397, šindelem krytá dřevěná zvonice, dřevěný krytý most.

Kunětická Hora: Původně husitský hrad, restaurovaný r. 1920 D. Jurkovičem.

Ronov nad Doubravou: Rodiště maIíře A. Chitussiho s jeho galerií. V okolí dva pozoruhodné kostely -románský a gotický .

Rybitví: Pamětní síň bratranců Veverkových, vynálezců ruchadla (1827). Jejich pomník od J. Strachovského (1883).