PLZEŇ

Plzeň není jen městem piva a není jen černá, jak se jí říkávalo díky zdejším průmyslovým gigantům. Je to také krásné město plné mladých lidí a historických památek -a navíc s půvabnou přírodou "hned za humny... 

Historie

Plzeň, dnešní průmyslové centrum západních Čech (173000 obyv., 323 m), je jedno z nejmladších historických českých měst. Slované osídlili zdejší krajinu už v 8. a 9. stol. Již v té době stával na vrchu Hůrce nad dnešním Starým Plzencem knížecí hrad Plzeň. Prvně se o něm ve své kronice zmiňuje pozdější biskup Dietmar z Merseburgu v souvislosti s bitvou, ve které bylo r. 976 poraženo na březích Úslavy vojsko císaře Otty II. Hrad Plzeň (národní kulturní památka) byl správním a církevním střediskem západních Čech. Jménem knížete vykonávali správu do poč. 13. stol členové rodu Drslaviců. Roku 1213 se stává správcem Depold III. Z vedlejší větve Přemyslovců a roku 1224 pozdější král Václav I.

Geografická poloha Staré Plzně v údolí Úslavy nedovolovala další rozvoj města, kde se měla soustřed'ovat řemesla a obchod. Proto r. 1295 založil král Václav II. při staré obchodní cestě z Prahy do Bavorska, na soutoku Mže a Radbuzy Novou Plzeň. Velkoryse koncipovaný městský půdorys s neobyčejně pravidelnou šachovnicovou osnovou městských bloků, téměř čtvercovým obrysem a rozlehlým náměstím, je dodnes vynikajícím dokladem středověkého urbanizmu.

Město dosáhlo již ve 14. stol. významného postavení v hospodářském i politickém životě státu a udržovalo živé obchodní styky především s Norimberkem a Řeznem. Na počátku 15. stol. mělo město na pět tisíc obyvatel. I když zde působil jeden z nejvěrnějších stoupenců a zastánců Husova učení Václav Koranda st., zůstalo město za husitské revoluce baštou katolické strany. Bylo husity několikrát obléháno, ale vždy bezúspěšně.

Díky svému postoji dostalo město později některá privilegia a v polovině 15. stol. zastiňovalo obchodním významem i Prahu. V roce 1468 byla ve zdejší tiskárně (pamětní deska na rohu Smetanovy a Bezručovy ulice) vydaná první česká tištěná kniha -Kronika trajánská.

Na počátku 16. stol. postihlo Plzeň několik zhoubných požárů, které zničily tři čtvrtiny domů. Hospodářská prosperita však umožnila novou výstavbu města, na které se podíleli zejména italští stavitelé. Giovanni de Statia postavil novou radnici, první renesanční dílo ve městě, považované za jedno z nejkrásnějších v Čechách. Renesance nemohla od základu změnit gotický ráz města. Oděla ho však novými renesančními tvary, spojila celé uliční fronty jednotnou linií říms a změkčila siluetu města novými tvary domovních štítů. Dokládá to dochovaný Willenbergův panoramatický pohled na Plzeň z r. 1602.

V září r. 1599 se do Plzně před morem uchýlil císař Rudolf II. a pobýval zde se svým dvorem do června 1600. V té době se stala Plzeň načas sídelním městem celého císařství.

Výstavbu a kulturní rozvoj přervala třicetiletá válka. Město obléhal a v listopadu 1618 dobyl stavovský vojevůdce Mannsfeld, který sem přemístil svůj hlavní stan. Roku 1621 bylo město těžce poškozeno a dobyto vítěznou císařskou armádou. Hospodářský úpadek po třicetileté válce přinesl stagnaci stavební činnosti, která se rozvinula až ke konci 17. a v 18. stol. -tentokrát v barokním slohu. Ve formách zralého baroka zde tvořil vynikající stavitel J. Auguston. Hodnotnými díly město dále obohatil klasicismus a empír. Polovina 19. stol. je dobou prudkého hospodářského rozmachu města. Začátkem 19. stol. měla Plzeň necelých devět tisíc obyvatel, postupně se však rozrůstala a modernizovala. Na místě hradeb a příkopů vznikaly sady a parky, " pokračovala výstavba, lepšila se i hygiena. O značný vzestup města i se zasloužil zejména tehdejší purkmistr Martin Kopecký. V roce 1842 založili majitelé pravovárečných domů Měšťanský pivovar, známý výrobní značkou Plzeňský Prazdroj, další pivovar (značka Gambrinus) vznikl r. 1869. Roku 1859 tu založil Arnold z Valdštejna železárny, které o deset let později koupil mladý inženýr E. Škoda. Tehdejší závod zaměstnával 33 dělníků, v době 1.světové války jich zde pracovalo již třicet tisíc. Plzeň se v 19. stol. rozvíjela nejen hospodářsky, ale i kulturně. Byla tu založena první česká škola a v r. 1818 zhlédli obyvatelé první české divadelní představení. Působil zde významný herec a dramatik J. K. Tyl, který v Plzni roku 1856 zemřel a je pochován na Mikulášském hřbitově. V I. 1840 az 1843 v Plzni studoval B. Smetana. V kulturním životě zaujímalo přední místo české divadlo, založené r. 1832. Prvním ředitelem nově dostavěného Divadla J. K.Tyla se stal známý herec a režisér V. Budil (1847- 1928). Plzeň se také proslavila loutkářským mistrovstvím J. Skupy, tvůrce Spejbla a Hurvínka.

Prudké tempo industrializace a potřeba reprezentace vedly od 70. let 19. stol. k rozsáhlé výstavbě veřejných budov i činžovních domů v historizujících slozích a k neuváženému boření staré zástavby, které způsobilo nenahraditelné kulturní ztráty.

Pamětihodnosti

Historické jádro Plzně, zahrnující centrální nám. Republiky a přilehlé ulice, je městskou památkovou rezervací. Z jeho gotického a pozdějšího barokního opevnění (z pol. 17. stol.) se dochovaly jen malé zbytky u Pivovarského muzea ve Veleslavínově ulici a barokní bastion v sadech 5. května. Uprostřed náměstí Republiky stojí arciděkanský kostel sv. Bartoloměje, mohutné síňové trojlodí s polygonálně uzavřeným presbytářem -významná ukázka gotického stavitelství v Čechách. Obvodové zdi trojlodí typu středoněmecké haly pocházejí z 1. třetiny 14. stol. Ve 3. čtvrtině 14. stol. byl přistavěn presbytář s vysokými kružbovými okny a započala výstavba západního průčelí O dvou věžích. Dokončena byla jen severní věž, která svou výškou 103 m (nejvyšší kostelní věž v Čechách) tvoří hlavní a nepřehlédnutelnou dominantu města. V I. 1432-70 bylo trojlodí zaklenuto hvězdicovými klenbami na válcových pilířích. Jižní předsíň a Štemberská kaple se síťovou klenbou, přistavěné v 1. třetině 16. stol. jsou typickými díly pozdní gotiky.

V kostele se dochovalo i cenné vnitřní zařízení. Na hlavním oltáři, navrženém kolem r.1883 J. Mockerem, stojí plastika Plzeňské madony z doby kolem r. 1400. Jedno z nejvýznamnějších děl tzv. českého krásného slohu. Mimořádně výtvarně hodnotné je i monumentální sousoší Kalvárie z 60. let 15. stol. Pozdně gotické plastiky sv. Barbory a Kateřiny pocházejí z 1. třetiny 16. stol. Z ostatního mobiliáře je třeba připomenout renesanční malovaný Sonnebergův epitaf z r.1612 při severní zdi trojlodí a barokní oltář Kalvárie s plastikami L. Widmanna z doby kol. r. 1765. Šternberská kaple je vyzdobena nástěnnými figurálními malbami z doby kolem r. 1600. K pozoruhodným městským stavbám patří renesanční radnice na severní straně náměstí. Tuto monumentální budovu palácového charakteru, s výraznou atikou a bočními i čelními štíty, postavil v letech 1554-59 Giovanni de Statio ve stylu česky zabarvené italské renesance. V sále v 1. patře se zachovala renesanční nástěnná malba Ukřižování z r. 1574. Sgrafitová výzdoba průčelí byla provedena podle návrhu J. Kouly při restauraci budovy na počátku 20. století.

Radnice je spojena se sousedním domem čp. 290 (tzv. Císařský dům), který pro císaře Rudolfa II. v l. 1606-09 přestavěl G. M. Fillippi ze dvou renesančních domů, přízemní polokruhový sklenutý portál pochází z r. 1565 a další obdobný z r. 1793. Na středním opěrném pilíři stojí socha Žumbery z 2. pol. 17. stol., která sem byla přenesena ze zrušené kašny.

Barokní výstavbu města významně ovlivnil Jakub Auguston (1670 až 1735), k jehož dílům patří i budova arciděkanství (čp. 234) na náměstí, postavená po r. 1710. Budova je vybavena dvěma štíty a pilastrovým řádem na průčelí, v sálech 1 .patra jsou bohaté štukové stropy. Barokní morový sloup na náměstí, s kopií gotické Madony a se sochami světců, je dílo Kr. Widmanna a kameníka Mejtlíka z roku 1681.

Měšťanské domy byly zděné již ve 13. stol. Dokládá to klenutá komora Tepelského domu (čp. 4) ve Zbrojnické ulici. I přes úpravy a demolice v 19. stol. se dochovala u řady domů gotická jádra (mj. čp. 25 a 288 v Dominikánské ul.). Hodnotným příkladem je středověký pravovárečný dům se sladovnou ve Veleslavínově ul., kde je dnes umístěno Pivovarnické muzeum. Neobyčejnou výstavnost plzeňských domů v období renesance dokládají na námestí štítové fasády domů čp. 105 a 106 ( expozice Národopisného muzea) a řada hodnotných renesančních portálů. V období baroka to byl především J. Auguston, který byl činný i v této oblasti profánního stavitelství. Jeho dílem jsou průčelí a přestavby domů čp. 81 v Pražské ul., 251 v Sedláčkově ul. a úprava průčelí gotického Gerlachovského domu (čp. 344) v Dřevěné ulici. Představu o barokní podobě Plzně dává i řada hodnotných štítových průčelí domů čp. 131 až 135 na náměstí.

Masné krámy u Křižíkových sadů byly původně dřevěné kotce existující již od založení města. V roce 1856 byly novogoticky upraveny a v 60. letech 20. stol. rekonstruovány na výstavní síň Západočeské galerie. Dokladem civilizační úrovně města je vodárenská věž z r. 1541 v Pražské ul. s gotickým portálem. Pozdně gotický kvádrový Pražský most se dvěma segmentovými oblouky byl vybudován roku 1520 mistrem Ondráčkem. Barokní Pieta na mostě z r. 1750 je dílem A. Herycha. Na přelomu 19. a 20. stol. vznikla řada reprezentativních staveb. Budova Západočeského muzea byla postavena v l. 1897- 1901 podle plánů J. Škorpila. Budovu Divadla J. K. Tyla, postavenou v I. 1899- 1902, navrhl Ant. Balšánek. Na sochařské výzdobě fasády se podílelo několik významných umělců. Okna terasy lemují sochy Nadšení a Obětavost od St. Suchardy a členitou architekturu fasády doplňují postavy tančících dětí. Štukovou výzdobu portálu jeviště se secesní kopulí plzeňského městského znaku vytvořil V. Amort. Monumentální sousoší Dramatu a Opery je dílem L. Šalouna. Medailony na fasádě, s portréty herce J. J. Kolára a skladatele B. Smetany, jsou od Fr. Rouse a V. Amorta. Secesní budova hlavního nádraží, s kopulí vysokou 36 m, byla postavena v l.1898-1908. Z l.1893-1903 pochází i 27 fresek a sgrafit provedených na řadě domů podle kartonů M. Alše.

Minoritský (františkánský) klášter s kostelem Nanebevzetí P. Marie byl založen krátce po vzniku města u jihovýchodního cípu hradeb. Z konce 13. stol. pochází raně gotický chór kostela. Na něj počátkem 14. stol. navázala stavba bazilikálního trojlodí s válcovými pilíři, typický příklad švábsky orientované architektury. Gotická křížová chodba kláštera byla postavena v 50. až 80. letech 14. stol. spolu s kapitulní síní, pozdější kaplí sv. Barbory. Pozdně gotická hvězdicová klenba pochází z poloviny 15. stol., kdy byla provedena zčásti dochovaná figurální výmalba kaple. V I. 1723-24 průčelí kostela barokně upravil J. Auguston. V klášteře jsou umístěny prehistorické a historické sbírky Západočeského muzea.

Klášter dominikánek s kostelem Sv. Anny, založený koncem 15. stol. při obvodu hradeb (dnes u Bezručových sadů), byl v letech 1712-13 zcela přestaven J. Augustonem. Kostel dokončený roku 1735 je jednolodní s dvouvěžovým průčelím, freskovými malbami od F. J. Luxe a hodnotným stylově jednotným barokním mobiliářem. V r. 1804 byl klášter upraven na gymnazium a rozšířen ( nové křídlo ve stylu Ludvíka XVI. postavené Š. Sekellem. Dnes je sídlem Státní vědecké knihovny Některé historicky a stavebně zajímavé stavby vznikly mimo historické jádro města. Gotický jednolodní hřbitovní kostel sv. Mikuláše s renesančními hřebínkovými klenbami byl postaven r. 1406 za hradbami, jihozápadně od města. Na parkově upraveném hlřbitově s mnoha umělecky cennými plastikami je i náhrobek národního buditele a dramatika J. K. Tyla (1808-56). Na návrší na levém břehu Mže severně od vnitřního města stojí obklopen hřbitovem gotický kostel Všech svatých, postavený kolem r. 1375. Socha Immaculaty a dvě sochy světic na levém bočním oltáři pocházejí ze 17. stol., protější barokní obraz Nejsvětější Trojice a pozdně gotická soška Madony ze 16. stol. Kostel sv. Jiří v Doubravce, údajně založený biskupem Vojtěchem r. 992, je nejstarší stavbou ve městě. Stojí na hřbitově na samotě při řece Mži poblíž ústí Úslavy. Má apsidu a čtvercovou lod' z konce 10. stol., severní zed' pochází z konce 12. stol. Kolem roku 1400 byl kostel rozšířen a ve 2. čtvrtině 18. stol. zbarokizován. Na vojenské střelnici v městské části Lobzy se na místě bývalého popraviště nachází pietní památník obětí fašizmu.

K řadě osobností, které ovlivnily kulturné vývoj města, patří obrozenečtí buditelé a profesoři J. V. Sedláček a J. F. Smetana, kteří se zasloužili o oživení a udržení českého národního vědomí. V letech 1840-43 zde studoval B. Smetana, v l. 1873 -1908 tu učil spisovatel K. Klostermann, J. Skupa tu r. 1917 založil své věhlasné loutkové divadlo. V Plzni se narodil dramatik a režisér E. F. Burian (1904-59) a světoznámý grafik, ilustrátor a tvůrce loutkových filmů J. Trnka (1912-69). Ze současných osobností herec, spisovatel a geniální improvizátor M. Horníček (1918) a stálice populární hudbv K. Gott (1939).

 

Tipy v blízkém okolí

Dobřany: Kostel sv. Víta, postavený v l. 1727-34 J. Augustonem, prvořadá ukázka českého baroka. 

Dolní Lukavice: Barokní zámek, postavený kol. roku 1708 patrně podle plánu J. Augustona. J. Haydn tu složil r. 1759 svou první symfonii.

Chotěšov: Klášter premonstrátek, založený kol. r. 1200 velmožem Hroznatou.

Plasy: Cisterciácký klášter z poloviny 12. stol., upravený po roce 1824 na rezidenci Metternichů. Kostel Nanebevzetí P. Marie s vynikající výzdobou.

Radnice: Barokní kostel sv. Václava od J. Augustona (kol r. 1720), nad městem barokní kaple od K. I. Dientzenhofera (1735).

Žinkovy: Barokní zámek z r. 1679, přestavěný novogoticky a novobarokně. Barokní kostel sv. Václava z r. 1736 s plastikami L. Widmanna.