Historie (nejstarší období)
Praha románská 
Gotické město
Renesance
Baroko
Pamětihodnosti
Královská cesta
Obecní dům
Prašná brána
Celetná ulice
dům U černé Matky boží
Hrzánský palác
dům U tří královen
Staroměstské náměstí
Týnský chrám
Staroměstská radnice
orloj
pomník Jana Husa
kostel sv. Mikuláše
palác Goltz-Kinských
městské domy
dům U kamenného zvonu
Štorchův dům
dům U zlatého jednorožce
dům U minuty
Rottův dům
Karlova ulice
Clam-Gallasův palác
dům U zlaté studně
dům U zlatého hada
dům U francouzské koruny
Palác Colloredo-Mansfeldů
kostel sv. Klimenta
Vlašská kaple
Klementinum
kostel sv. Salvátora
kostel sv. Františka Serafínského
Mostecká věž
Karlův most
Mostecká ulice
Kaunický palác
Malostranské náměstí
chrám sv. Mikuláše
Lichtenštejnský palác
Malostranská radnice
Kaiserštejnský palác
Nerudova ulice
Morzinský palác
Thun-Hohenštejnský palác
kostel P. Marie u kajetánů
dům U zlatého lva
dům U zlaté podkovy
dům U dvou slunců
Hradčanské náměstí
Schwarzenberský palác
Vojenské historické muzeum
Toskánský palác
Šternberský palác
Národní galerie
Arcibiskupský palác
Hradní rampa
Loreta
Pražský hrad
První nádvoří
Matyášova brána
Druhé nádvoří
Španělský sál
Rudolfova galerie
kaple sv. Kříže
Třetí hradní nádvoří
katedrála sv. Víta
Svatováclavská kaple
Korunovační klenoty
Zlatá brána
Královské mauzoleum
Královská krypta
Královská oratoř
Královský palác
Vladislavský sál
Ludvíkovo křídlo
Česká kancelář
Sněmovna
Nové zemské desky
Jezdecké schody
Kostel sv. Jiří
Klášter benediktinek
Lobkovický palác
Zlatá ulička
Daliborka
Další pražské památky
Vyšehrad
Táborská a Leopoldova brána
Rotunda sv. Martina
Nové děkanství
socha sv. Václava
Vyšehradský hřbitov
Slavín
Chrám sv. Petra a Pavla
Nové město
Václavské náměstí
Národní muzeum
Pomník sv. Václava
Karlovo náměstí
Novoměstská radnice
kostel sv. Ignáce
Národní divadlo
Židovské město
Staronová synagoga
Vysoká (radniční) synagoga
Židovská radnice
Starý židovský hřbitov
Klausova synagoga
Pinkasova synagoga
Maiselova synagoga
Tipy na výlety v blízkém okolí Prahy

PRAHA

Hlavní město České republiky, po tisíc let sídlo českých knížat, králů, císařů a prezidentů. Město s nepřeberným množstvím kulturních a historických památek a mnoha superlativů - zlatá, stověžatá, perla na Vltavě. .. 

Historie

Praha, hlavní město České republiky (1 214000 obyv., 193 m), patří k malému počtu těch evropských metropolí, které od doby svého vzniku byly trvale centrem státu i těžistěm jejich hospodářského a kulturního života. K mimořádné, právem obdivované kráse města přispívá členitý terén Vltavské kotliny, v níž je rozloženo jeho historické jádro a kde doklady osídlení sahají hluboko do pravěku.

První Slované přicházeli na území dnešní Prahy již v 5. stol. Výhodná poloha v centru Čech a na křižovatce dálkových obchodních cest přispěly k rozvoji Prahy, která se již v 9. stol. stala sídlem domácí knížecí dynastie Přemyslovců a centrem postupného sjednocení českých kmenů v mocný, raně feudální stát.

Na konci 9. stol. stálo na místě dnešního hradu knížecí hradiště s prvními kostely a r. 973 bylo při rotundě sv. Víta, postavené před r. 929, založeno biskupství. V té době vznikly i nejstarší české kláštery - svatojiřský (973) a břevnovský (993).

Poněkud později vznikl na druhém břehu Vltavy, v místech hradiště z 10. stol., druhý pražský hrad -Vyšehrad. V obou podhradích záhy vznikaly dvorce velmožů a osady kupců, které se sídlišti zemědělského charakteru postupně vytvořily sídelní útvar, tzv. Mezihrady. Současně od 11. stol. vznikalo souvislé osídlení pravého břehu, které sledovalo živelně vytvořenou síť cest směřujících k vltavskému brodu a k oběma hradům. V jejich průsečíku vzniklo živé tržiště (dnešní Staroměstské nám.) a při něm knížecí celnice a překladiště zboží.

Na hlavních přístupových cestách k tržišti vyrostly sídelní okrsky cizích kupců. Němci měli svou osadu na Poříčí, kde si postavili kostel sv. Petra, kupci z románských zemí sídlili západně od tržiště při kostele sv. Linharta, Židé v prostoru mezi tržištěm a vltavským brodem. Podle kupce Ibrahíma ibn Jákuba se již v 10. stol. začalo mezihradí zaplňovat kamennými domy. Jejich neobyčejný počet a výstavnost učinily z románské Prahy sídelní útvar v tehdejší střední Evropě zcela ojedinělý. Kamenný Juditin most, postavený kol. r. 1166, byl druhým nejstarším severně od AIp. 

Ve 13. stol.. v době velké vnitřní kolonizace, se charakter města výrazně změnil. V I. 1232-34 založil královský mincmistr Eberhard při jižním obvodu tržistě novou kolonizační čtvrť s kostelem Sv. Havla, novým tržištěm a královskou rychtou. Současně se budovaly i městské hradby (v místech dnešních tříd Národní. 28. října, Na příkopech a Revoluční), čímž vznikla nová, pevně ohraničená část královského města, později nazvaná Staré Město pražské. Rozlohou bylo sice toto nové gotické město menší než románská Praha, ale bylo již souvisle zastavěno a nadáno vlastním právem, privilegiemi a postupně se rozvíjející samosprávou. O něco později proběhl podobný proces i na levém břehu Vltavy. V r.1257zde kráI PřemysI Otakar ll. na místě zrušených osad založil tzv. Menší Město pražské (dnešní Malá Strana), řízené magdeburským právem. Počátkem 14. stol. přibylo k pražskému dvojměstí třetí město, poddanské Hradčany, které založil královský purkrabí Berka z Dubé na západní části hradní výšiny.

K největšímu rozšíření středověké Prahy došlo za vlády Karla IV., kdy se stala centrem Svaté říše římské a rozlohou druhým největším městem Evropy. Stalo se tak r. 1348 založením Nového Města pražského, které vyrostlo za hradbami Starého města. V Novém Městě byla vytyčena tři hlavní náměstí (dnešní Senovážné, Václavské a Karlovo) impozantních rozměrů a účelně rozvržená síť ulic. Karel IV. vybavil Nové Město řadou klášterů - věže jejich kostelů obohacují siluetu města dodnes. O velkoleposti a prozíravosti Karlova díla svědčí ta skutečnost, že od založení Nového Města nebylo nutno dodnes revidovat jeho půdorys.

Renesanční ideály, které se u nás poprvé projevují ve stavební činnosti na Pražském hradě ještě na sklonku panování Jagellonců, se v 16. stol. začínají postupně obrážet i ve stavebním podnikání panského stavu a následně i měšťanských vrstev. Areál Pražského hradu byl na severní straně Jeleního příkopu rozšířen o rozsáhlou, geometricky pravidelnou zahradu s letohrádky, micovnami, oranžeriemi, altány a fontánami. V bezprostřední blízkosti hradního areálu si postupně budují honosné rezidence příslušníci předních českých rodů (Rožmberkové, Pernštejnové, Lobkovicové, páni z Hradce aj.). Za hranicemi města vznikají rozsáhlé plochy zeleně s letními sídly (mj. královské obory Stromovka a Hvězda). K největším urbanistickým zásahům uvnitř městských hradeb došlo v Praze především v období baroka. Tvářnost města radikálně změnily stavby doby pobělohorské, zejména velkolepá rezidence Albrechta z Valdštejna na Malé straně a Černínský palác na Loretánském nám. V souvislosti s rekatolizací se začalo s obnovou a rekonstrukcí klášterů, vznikly tři obrovské jezuitské komplexy, vedle staršího Klementina je to malostranská a novoměstská kolej. Hlavní městské prostory byly doplňovány plastickou výzdobou -kašnami, morovými sloupy. sochařskou výzdobou portálů a atik paláců. Vrcholem je nepochybně unikátní sochařská galerie Karlova mostu, součást tzv. Královské korunovační cesty, která byla dotvořena vybudovaním hradčanské rampy. Baroko obohatilo Prahu i o řadu velkolepých dominant, např. o kupoli chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně, jež však vždy velmi dobře zapadly do celkového rázu města.

Doba baroka přinesla Praze také charakteristické pevnostní cihlové stavby, které vtiskly některým částem města ráz, který jim zůstal dodnes (např. Vyšehrad). Na samý závěr barokní epochy došlo k sjednocující úpravě průčelí Pražského hradu.

Administrativně významným činem bylo spojení čtyř, do té doby samostatných měst, Starého Města, Nového Města, Malé Strany a Hradčan, v město Prahu (1784). Průmyslový rozvoj na konci 18. a v 1. pol. 19. stol. vedl ke stále intenzivnější zástavbě pražských předměstí. Karlín byl založen roku 1817, pražským předměstím se stal r. 1838 Smíchov, původně poddanská ves s četnými vinicemi Královské Vinohrady se Žižkovem se staly městem v r. 1875, Vršovice a Nusle na přelomu 19. a 20. století.

Do 20. stoleti Praha vstupuje jako mohutný územní celek, jehož umělecký vývoj je již prakticky ukončen. Nové urbanistické zásahy do jeho struktury však bohužel nejsou vždy rovnocenné činnosti minulých generací a prokazují spíše určitou rozpačitost a bezradnost.

 

Pamětihodnosti

Historických památek je v Praze hodně přes tisíc. S mnohými z nich se můžeme seznámit procházkou po tzv. Královské cestě, vedoucí od náměstí Republiky na Pražský hrad. Obecní dům na nám. Republiky stojí na místě někdejšího Králova dvora, který byl od konce 14. a v 15. stol. královskou rezidenci. Secesní budova Obecního domu, jehož jádro vyplňuje Smetanova síň, byl postaven v l. 1906-11 podle projektu Ant. Balšánka a 0. Polívky. Jeho umělecky význam je dán účastí našich předních výtvarných umělců období secese (sochaři L. Šaloun, Č. Vosmík, J. Mařatka, malíři A. Mucha, J. Preisler, M. Švabinský, J. Ullmann, Fr. Ženíšek) i vysokou úrovní řemeslných prací. Prašnou bránu (1475) stavěl na náklad měšťanů Václav ze Žlutic, později Matěj Rejsek z Prostějova, který je i autorem bohaté gotické výzdoby. Věž v l. 1875-85 výrazně zrestauroval J. Mocker a doplnil ji novogotickými prvky a sochařskou výzdobou.

Celetná ulice je vroubena původně románskými a gotickými domy, které byly většinou dodatečně vybaveny barokními fasádami. Mnohé z nich jsou označeny domovními znameními. Autorem barokní fasády s medailonem císařovny Marie Terezie a Františka Lotrinského na domě č. 31 (1737-40) je K. I. Dientzenhofer. Významným příkladem českého kubizmu je dům U černé Matky boží (č. 34), postavený v l. 1911 až 1912 podle projektu J. Gočára, který zcela přirozeně zapadá do historického rámce ulice. Barokní fasádu Hrzánského paláce (č. 12) plastikami vyzdobil F. M. Brokoff (kolem r. 1702). V původně gotickém domě U tří královen (č. 3) žil v l. 1896-1907 spisovatel F. Kafka s rodiči.

Centrem Starého Města pražského je Staroměstské náměstí. Gotický kostel P. Marie před Týnem s monumentálním dvouvěžovým průčelím, založený v pol. 14. stol., je nejvýznamnější staroměstskou chrámovou stavbou. Dílem Parléřovy svatovítské huti jsou bohaté plaménkové kružby obřího západního okna. Mimořádně hodnotné je i vnitřní vybavení, mj. plastika Madony (poč. 15. stol.), skupina Kalvárie (před r. 1420), cínová křtitelnice (1414), bohatě zdobený baldachýn od M. Rejska (1493), renesanční epitaf Berky z Dubé (1575), oltářní obrazy od K. Škréty (pol. 17. stol.). V roce 1601 tu byl pochován astronom Tycho Brahe.

Staroměstská radnice vznikla po r. 1338. Jádrem je nárožní raně gotický dům patricije Wolflina od Kamene z konce 13. stol., ke kterému byly v 14. a 15. stol. přikoupeny další tři kupecké domy, tvořící jižní frontu radnice. Na rohu Wolflinova domu se tyčí mohutná věž, k níž se na východě připojuje gotická radniční kaple z r. 1381 s bohatě kamenicky zdobeným arkýřem. Vzácný, pozdně gotický orloj na jižním boku věže je dílo mistra Hanuše z Růže z roku 1410. Jeho krásnou kalendářní desku vytvořil r. 1865 J. Mánes. Vstupní portál a sousední okno jsou charakteristické příklady vladislavské gotiky s bohatým kamenickým dekorem. Novogotické východní křídlo radnice bylo v posledních dnech 2. světové války těžce poškozeno a zatím nebylo obnoveno.

Uprostřed Staroměstského nám. stojí pomník mistra Jana Husa (L. Šaloun), odhalený r. 1915 při příležitosti 500. výročí jeho upálení, který patří k nejvýznamnějším památkám secesního období v Praze. Dnešní podoba barokního kostela sv. Mikuláše je dílem K. I. Dientzenhofera (1732-35), jižní fasádu s hlavním portálem zdobí sochy A. Brauna. Na vedlejším domě je pamětní deska Franze Kafky, který se zde roku 1883 narodil. Rokokový palác Goltz-Kinských (č. 12) postavil v l. 1755-65 A. Lurago podle plánů K. I. Dientzenhofera.

Náměstí lemují výstavné městské domy s gotickými, renesančními, barokními i rokokovými fasádami. Dům U kamenného zvonu (č. 13) patří k nejvýstavnejším gotickým domům v Praze. Je to ojedinělá stavba na východ od Rýna, ve 2. čtvrtině 14. stol. přestavěná na městský palác, pravděpodobně pro krále Jana Lucemburského. Štorchův dům (č. 16) má na průčelí malby podle návrhu M. Alše. V domě U zlatého jednorožce (č 20), s barokní fasádou a gotickým portálem, otevřel B. Smetana r. 1848 hudební školu. Původně gotický dům U minuty (č. 2) s renesanční fasádou je bohatě zdoben sgrafity. Novorenesanční Rottův dům na Malém nám. (č. 3) je bohatě vyzdoben malbami podle kartonů Mikoláše Alše.

Karlovou ulicí se dostaneme k baroknímu Clam-Gallasovu paláci (Husova 20), postavenému v letech 1713-19 podle projektu vídeňského dvorního architekta J. B. Fischera z Erlachu. Sochařská výzdoba portálu s dvojicemi gigantů pochází z dílny M. B. Brauna. Ze středověkých domů v Karlově ul. stojí za pozornost zejména dům U zlaté studně (č. 3) s bohatou barokní výzdobou a arkýřem. V rohovém domě U zlatého hada (č. 20) žil v r. 1714 Armén Damajan, který jako první prodával v pražských ulicích kávu, v domě U francouzské koruny (č. 4) žil v I. 1607- 1612 astronom J. Kepler. Barokní palác Colloredo- Mansfeldský (č. 2) byl postaven kolem r. 1735 podle projektu Fr. J. Prée. Kostel sv. Klimenta postavil v areálu Klementina v l. 1711 až 1715 Fr. M. Kaňka. Kostel s kvalitní malířskou a mimořádnou sochařskou výzdobou (mj. P. Brandl, J. Hiebel, M. Braun) dnes slouží řeckokatolické církvi. Sousední Vlašská kaple Nanebevzetí P. Marie je významná manýristická stavba (po r. 1590. snad D. Bossi) s barokní freskovou výzdobou interiéru.

Areál Klementina na Křižovnickém nám. tvoří rozsáhlý komplex budov sloužících jezuitům, které r. 1556 do Prahy povolal císař Ferdinand I. Klementinum se stavělo od r. 1653 do 2. pol. 18. stol. Západní část s monumentální fasádou do Křižovnické a Platnéřské ul. byla postavena pravděpodobně podle projektu C Luraga, vrcholně barokní průčelí na Mariánské nám. (Fr. M. Kaňka) je vyzdobeno plastikami z dílny M. B. Brauna. Z interiérů vyniká refektář s monumentální štukovou výzdobou. Barokní zrcadlová kaple, patrový velký sál národní knihovny z r. 1722 s freskami J. Hiebela a tzv. Matematický sál.

Kostel sv. Salvátora na Křižovnickém nám. (1578- 1601), první jezuitský kostel v Čechách, byl raně barokně upraven F. Carattim a C. Luragem. Sochy církevních otců na balkóně portiku vytvořil r. 1659 J. J. Bendl, nejvýznamnější sochař raného baroka v Čechách.

Kostel sv. Františka Serafínského s klášterem křižovníků s červenou hvězdou stojí na Křižovnickém náměstí. Raně barokní klášter postavil r. 1662 C. Lurago, kostel z I. 1679-89 je dílem D. Canevalleho podle projektu J. B. Matheye. Na výzdobě se podíleli přední umělci pražského vrcholného baroka: sochaři M. V. Jäckel, 0. F. Quintainer, J. a K. Süssnerové, štukatér T. Soldati, malíři J. K. Liška, M. Willmann a V. V. Reiner.

Staroměstská mostecká věž, jedna z nejkrásnějších gotických staveb v Evropě s bohatou sochařskou výzdobou, je dílem P. Parléře. Dokončena byla před r. 1380 a v l. 1621-31 na ní byly pro výstrahu vystaveny hlavy 10 českých pánů popravených po bitvě na Bílé hoře. Jedinečnou historickou památkou je Karlův most, který nahradil starší románský most Juditin z doby kol. r. 1170. Jeho stavba započala r. 1357 za řízeni P. Parléře, dokončena byla začátkem 15. stol. Most zdobí světově proslulá galerie třiceti převážně barokních soch a sousoší od předních mistrů českého baroka, mj. M. Brauna, J., F. M. a M. Brokoffů, M. V. Jackela, J. 0. Mayera a J. B. Kohla. Nižší z malostranských mosteckých věží byla již ve 12. stol. součástí opevnění, vyšší pochází z pol. 15. stol.

Na Karlův most navazuje Mostecká ulice. Kaunický palác (č. 15) s krásným rokokovým průčelím se sochařskou výzdobou I. F. Platzera vznikl přestavbou tří původně renesančních domů. Dominantou Malostranského náměstí, které vzniklo již v 10. stol. jako součást knížecího podhradí, je mohutná stavba chrámu sv. Mikuláše. Dílo předních architektů pražského baroka K. Dientzenhofera a jeho syna Kiliana vznikalo v 1. pol. 18. stol., věž dostavěl další slavný umělec A.. Lurago. Rovněž vnitřní výzdoba chrámu je vynikající ukázkou vrcholného baroka. Nástropní freska nad hlavní lodí (J. L. Kracker, 1761) patří svým rozměrem cca 1500 m2) k největším v Evropě. Výzdoba kupole je dílem F. X. Palka (1751), autorem čtyř velkých soch a pozlacené sochy sv. Mikuláše na hlavním oltáři je I. F. PIatzer. Řada vzácných obrazů pochází od K. Škréty.

Morový sloup se sousoším Nejsvětější Trojice v horní části náměstí byl postaven r. 1715 podle návrhu G. B. Alliprandiho. Lichtenštejnský palác (č. 13) získal dnešní klasicistní podobu při přestavbě r. 1791. Pozdně renesanční Malostranská radnice (č. 21) byla postavena v l. 1617-30. Kaiserštejnský palác (č. 23) má podobu z doby kolem r. 1700. Jeho atiku zdobí alegorie čtyř ročních Období.

Od Malostranského náměstí vede k Pražskému hradu Nerudova ulice, jedna z nejmalebnejších v Praze. Její domy mají převážně barokní fasády a většinu z nich na průčelí zdobí charakteristická domovní znamení. K těm nejzajímavějším patří dům U kocoura (č. 2). U tří housliček (č.12), U zlaté číše (č. 16), U sv. Jana Nepomuckého (č. 18), U zlatého klíče (č.27) a U Bonaparta (č. 29). Vrcholně barokní palác Morzinský (č. 5) byl postaven v l. 1713-14 podle návrhu G. Santiniho. Alegorické bysty dne a Noci a postavy světadílů na atice patří k nejvýznamnějším dílům F. M. Brokoffa. Palác Thun- Hohenštejnský (č. 20) postavil v l..1721-26 Norbert Vincenc z Kolovrat podle plánů G. Santiniho, portál s heraldickými orly pochazí z dílny M. B. Brauna. Kostel P. Marie u kajetánů byl postaven ve sIohu barokního klasicismu v letech 1691 -1717 řádem theatinů (kajetánů), jeho stavbu řídil a průčelí upravil G. Santini. V pozdně renesančním domě U zlatého Iva č. 32) je umístěno farmaceutické muzeum. Dům U zlaté podkovy (č. 34) patřil italskému staviteli 0. Avostalisovi. Zvláštností domovního znamení obrazu Sv. Václava je skutečná podkova na noze jeho koně. V domě U dvou slunců (č. 47), se zachovaným renesančním portálem původního domu, bydlel v l. 1845-57 J. Neruda.

Hradčanské náměstí si zachovalo středověký půdorys, kdy bylo centrem tehdejšího města Hradčan. Vrcholně barokní morový sloup se sochou P. Marie a postavami osmi zemských patronů uprostřed náměstí je dílem F. M. Brokoffa z r. 1726. Schwarzenberský palác (č. 2), postavený v l. 1543-63 A. Vlachem, je vzorovou ukázkou pražské renesanční architektury. Fasádu se štíty zdobí sgrafita z r. 1567. V místnostech 2. patra se zachovaly malované tabulové stropy z doby kolem r. 1580. Dnes v paláci sídlí i Vojenské historické muzeum. Raně barokní Toskánský palác  (č. 5), postavený v l. 1689-91 podle projektu J. B. Matheye, patřil od r. 1718 toskánským vévodům. Plastiky sedmi svobodných umění na střešní atice pocházejí od J. Brokoffa, štuková figura sv. Michala na nároží je vynikajícím dílem 0. Mosta (kol. r. 1694). Vrcholně barokní Šternberský palác (č. 15), postavený podle projektu G. B. Alliprandiho a G. Santiniho v l. 1698- 1707, dnes slouží Národní galerii. Interiér je bohatě vyzdoben stropními a nástěnnými freskami, pískovcové sochy na schodišti jsou dílem M. B. Brauna. Původně renesanční Arcibiskupský palác (č. 16) raně barokně přestavěl J. B. Mathey v l. 1669-94. Dnešní rokoková fasáda s bohatou štukovou výzdobou je dílo J. J. Wircha z doby arcibiskupa A. Příchovského (1746 až 1765). Arcibiskupský erb a plastiky vytvořil převážně I. F. Platzer. Hradní rampa, vybudována v l. 1638-44 ve skále a později upravena G. Santinim, poskytuje překrásný výhled na malostranské střechy a pražské panorama. Zde se vyplatí z Královské cesty poněkud odbočit a navštívit Loretu na Loretánském nám. Je to barokní poutní areál vzniklý (1626 až 1631) kolem Svaté chýše, napodobující známou kapli v italském Loretu. V patře vstupního křídla je vystaven tzv. loretánský poklad, sbírka liturgického náčiní z 16. až 18. stol. V posledním patře věže je proslulá zvonkohra hodináře P. Naumanna z r. 1694.

Pražský hrad, národní kulturní památka, je jedinečným souborem budov, chrámů a fortifikací budovaných postupně v průběhu staletí. Kolem r. 875 založil kníže Bořivoj na hradní výšině první zděný kostelík P. Marie (mezi dnešním 1. a 2. nádvořím), před r. 921 postavil jeho syn Vratislav kostel sv. Jiří, předchůdce dnešní románské baziliky, a kolem r. 930 zde dal zbudovat kníže Václav rotundu sv. Víta. Kolem tehdejšího hradiště vyrostly v 1. pol. 10. stol. mohutné valy, zpevněné v polovině 11. stol. knížetem Břetislavem. Kamenné budovy knížecího paláce se nacházely při jižní bráně.

Románský zděný hrad vznikl až ve 12. stol. za knížat Soběslava II. a Vladislava I. Král Přemysl Otakar II. ve 13. stol. rozšířil královský palác a zpevnil hradby. Po požáru v r. 1303 hrad zpustl a jeho velkolepou obnovu a přestavbu na gotické císařské sídlo provedl až Karel IV. Na stavebních pracích se podíleli přední evropští umělci v čele s Petrem Parléřem. Karlův syn Václav IV. přesíidlil r. 1383 do královského pálace na Starém městě a k dalšímu rozvoji Hradu došlo až za Vladislava Jagellonského, který zahájil r. 1483 jeho pozdně gotickou přestavbu. Práce vedl tehdy nejvýznamnější středoevropský stavitel Benedikt Ried, který z Prahy vytvořil jedno z prvních ohnisek renesanční architektury ve střední Evropě.

K dalšímu rozvoji Pražského hradu došlo za Ferdinanda I. a zejména za Rudolfa II.,17. stol. bylo naopak dobou úpadku, během které byl v I. 1631 a 1648 okupován nepřátelskými vojsky. V té době se také podstatná část proslulých Rudolfových sbíirek dostala jako válečná kořist do Švédska. Z podnětu Marie Terezie provedl v l. 1753-75 vídeňský dvorní architekt N. Pacassi sjednocení fasád jednotlivých budov v pozdně rokokovém, již téměř klasicistním slohu, který zůstal v podstatě zachován až dodnes.

První nádvoří Pražského hradu odděluje od Hradčanského nám. rokoková mříž se vstupní branou a plastikami Bojujících gigantů od I. F. Platzera (1763-71). Pozadí prvního nádvoří tvoří souvislé hradní křídlo, do něhož byla začleněna původně volně stojící Matyášova brána (1614). Tzv. Pacassiho schodiště (1765-66) v pravé straně brány vede k reprezentačním prostorám prezidenta republiky. Schodiště po levé straně vede k tzv. Plečnikově síni (1927 až 1931), upravené jako vstupní prostor Španělského sálu.

Dnešní podoba druhého nádvoří pochází rovněž z tereziánské přestavby. Severní křídlo nádvoří tvoří Španělský sál (G. M. Filippi, 1602-06) a Rudolfova galerie (G. Gargiolli, 1597-98). Kapli sv. Kříže v jihovýchodnlm rohu nádvoří postavil v l. 1758-63 A. Lurago, dnešní vzhled získala v letech 1852-56. Hlavn oltář kaple zdobí plastiky I. F. Platzera a obraz F. X. Palka, stropní fresky jsou dílem V. Kandlera.

Dnešní podoba třetího hradního nádvoří pochází od J. Plečnika z I. 1925-28. Více než 16metrový monolit z mrákotínské žuly byl podie jeho návrhu postaven jako památka obětem 1 .světové války. Jezdecká socha sv. Jiří je dílem slévačů Jiřího a Martina z Kluže z r. 1373. Svým trojrozměrným pojetím patří k nejvýznamnějším dílům gotické volné plastiky.

Dominantou třetího hradního nádvoři je nejvýznačnější česká sakrálnl stavba -gotická katedrála sv. Víta. Její stavba začala na starších základech r. 1344, nejdříve pod vedením francouzského mistra Matyáše z Arrasu. Po jeho smrti (1352) povolal r. 1356 císař Karel IV. ke stavbě Petra Parléře ze švábského Gmündu, geniálního reformátora gotického slohu. Ten r. 1366 dostavěl kapli sv. Václava a o dva roky později jižní předsíň. Po jeho smrti (1399) ve stavbě pokračovali jeho synové Václav a Jan a po nich mistr Petrlík, avšak husitské války výstavbu na několik století zastavily. Popudem k novogotické dostavbě (J. Mocker, K. Hilbert, 1873 až 1929) se staly velkolepě pojaté přípravy k oslavám milenia smrti sv. Václava (1929).

Původní nádherné umělecké vybavení katedrály se dochovalo jen v neúplných zbytcích. Ucelenější představu o vnitřní výzdobě chrámu dnes dává jen svatováclavská kaple, patřící k nejcennějším a nejlépe dochovaným gotickým interiérům vůbec, postavená nad světcovým hrobem v původní svatovítské rotundě. Dolní pás stěn kaple je obložen více než 1300 polodrahokamy, plochy mezi nimi vyplňuje cyklus nástěnných maleb na téma Utrpení Kristovo (kolem r. 1372). Horní část stěn zaplňují výjevy ze života sv. Václava, vrcholné dílo Mistra litoměřického oltáře z doby před rokem 1509. Opuková socha sv. Václava z r. 1373 je vynikající dílo Petra Parléře nebo jeho synovce Jindřicha. V korunní komoře nad svatováclavskou kaplí jsou uloženy české korunovační klenoty: svatováclavská koruna, nádherná gotická zlatnická práce z poloviny 14. stol., meč z 1. pol.14. stol., renesanční žezlo a říšské jablko z konce 16. stol. V jižní straně chrámu se nachází slavnostní vstup ze třetího nádvoří, tzv. Zlatá brána s gotickou mozaikou Posledního soudu z I. 1370- 1371, provedena benátskými mozaikáři podle kartonu N. Semitecola, za účasti dvorních malířů Karla IV.

V ochozu chrámu je řada kaplí s gotickými tumbami českých knížat a králů, zhotovenými hutí P. Parléře. Před hlavním chrámovým oltářem je umístěna nadzemní část hrobky, královské mauzoleum z bílého mramoru (A. Collin, 1566-89). Pod náhrobkem v podzemí je přístupná královská krypta se sarkofágy Karla IV. a jeho čtyř žen, Václava IV., Jiřího Poděbradského a Ladislava Pohrobka. V pozadí je rakev Marie Amálie, dcery Marie Terezie, cínová rakev Rudolfa II. a sarkofág s pozůstatky dětí Karla IV. Královská oratoř na pravé straně ochozu, postavená za vlády krále Vladislava Jagellonského, vynikající ukázka pozdně gotického naturalizmu, je patrně dílem H. Spiesse z Frankfurtu (1490-93). Historicky zajímavými dokumenty jsou dřevěné reliéfy od K. Bechtelera (1631 ), zobrazující útěk Fridricha Falckého z Prahy roku 1620 a kalvínské ničení výzdoby chrámu v roce 1619.

Z děl vrcholného baroka je nejhodnotnější epitaf Leopolda Šlika na pilíři v levém chórovém ochozu, díla architekta F. M. Kaňky a sochaře M. B. Brauna z r. 1723; dále obraz P. Brandla Křest Kristův z r. 1722 na vnější straně sakristie a působivý stříbrný náhrobek Jana Nepomuckého na pravé straně ochozu, zhotoveny v letech 1733-36 podle návrhu J. E. Fischera z Erlachu.

Z období dostavby chrámu vyniká monumentální bronzová socha kardinála Bedřicha Schwarzenberka od J. V. Myslbeka (1892 až 1895) a symbolistický oltář s krucifixem od Fr. Bílka z r. 1899. Skleněné vitraje v oknech navrhli M. Švabinský, Fr. Kysela, A. Mucha, K. Svolinský a C. Bouda. Na východní straně třetího nádvoří se nachází komplex budov Královského paláce, který byl do 16. stol. sídlem českých knížat a králů. Z předsálí se vstupuje do Vladislavského sálu, postaveného za Vladislava II. Jagellonského v l.1490-1502 B. Riedem z Piestingu. Vladislavský sál s nádhernou žebrovou krouženou klenbou byl svými rozměry (délka 62m, šířka 16 m, výška 13 m) předurčen ke konání korunovačních hostin, zasedání stavovských sněmů i rytířských turnajů. Z pravého rohu sálu je vstup do Ludvíkova křídla, přistavěného v l. 1502-09. V jeho prostorách se nacházejí místnosti České kanceláře, ze které byli 23. května 1618 oknem vyhozeni místodržící Jaroslav Bořita z Martinic a Vilem Slavata z Chlumu společně se sekretářem Fabriciem, což znamenalo počátek stavovského povstání a třicetileté války. Po levé straně sálu je vstup do Sněmovny, součástí paláce Karla IV., která se dochovala v podobě z l.1559-63, kdy ji obnovil B. Wohlmut. Místnost Nových zemských desek, přístupná ze sálu schodištěm, je vyzdobena malovanými znaky úředníků Zemskych desek. Gotickým portálem z doby Karla IV. ústí do Vladislavského sálu tzv. Jezdecké schody (B. Ried, kol. r. 1500), které usnadňovaly rytířům na koni přístup do sálu.

Kostel sv. Jiří na stejnojmenném nám. založil před r. 921 kníže Vratislav I. Trojlodní bazilika se dvěma věžemi z bílé opuky je nejzachovalejší románskou stavbou v Praze. Její původní podoba z doby po požáru Hradu v r. 1142 jí byla navrácena při restauraci v letech 1888 -1912. Uvnitř baziliky se zachovaly cenné zbytky románských maleb, opuková tumba sv. Ludmily (dílo huti Petra Parléře) a gotická tumba knížete Vratislava. Sloupová krypta pochází z doby po r. 1142. Sousední klášter benediktinek, založený roku 973 jako první klášter v Čechách, dnes slouží Národní galerii.

V raně barokním Lobkovickém paláci v Jiřské ul. je umístěna historická expozice Národního muzea, věnována památkám naší národní minulosti. Zlatou uličku, přistavěnou podél hradební zdi ve 2. pol. 16. stol., obývali hradní střelci a později i drobní řemeslníci. Na jejím konci stojí věž Daliborka (1496), součást pozdně gotického opevnění, nazvaná podle jejího prvního vězně -rytíře Dalibora z Kozojed.

Královská cesta se některým kulturně historickým centrům vyhýbá, proto se stručně zmíníme také o nich. Vyšehrad, spojený s bájnou postavou kněžny Libuše, vznikl o něco později než Pražský hrad -asi v 2. pol. 10. stol. Na krátkou dobu se stal knížecím sídlem Boleslava II. a v 1. pol. 12. stol. dokonce hlavním sídlem přemyslovských knížat. Do dnešní podoby barokní pevnosti byl Vyšehrad přestavěn v pol. 17. stol. a jako pevnost sloužil do r. 1866. Ve 2. pol. 19. stol. byl starý vyšehradský hřbitov upraven na národní pohřebiště významných osobností českého národa.

Od Pankráce se do Vyšehradu vstupuje Táborskou (1655) a Leopoldovou bránou (C. Lurago, 1678). Rotunda sv. Martina z konce 11. stol. je nejstarší zachovaná pražska rotunda. V budově Nového děkanství (1877-79) je umístěna expozice dějin Vyšehradu. Vyšehradské sady krášlí sousoší J. V. Myslbeka (1889 až 1897) přenesená z Palackého mostu a barokní jezdecká socha sv. Václava (J. J. Bendl, 1678), jejíž originál stával na Václavském nám. První náhrobky na Vyšehradském hřbitově zhotovil A. Barvitius, na něj v l. 1898 -1908 navázal A. Wiehl, podle jehož projektu byl postaven i vlastní Slavín, společna hrobka více než 50 význačných osobností. Kapitulní chrám sv. Petra a Pavla, původně románský, byl po několika přestavbách regotizován J. Mockerem (1885-87). Z interiérů je nejcennější románský sarkofág z 1. pol. 12. stol. a obraz Madony Pokorné, jedno z předních děl české gotické deskové malby z doby po r. 1355.

Centrem Nového Města je Václavské nám., předvídavě založené již r. 1348 Karlem IV. Někdejšímu Koňskému trhu dominuje novorenesanční budova Národního muzea, postavená v l. 1885 až 1890 podle projektu J. Schulze, a pomník sv. Václava, dílo J. V. Myslbeka z r. 1912. Největším tržištěm Nového Města bývalo Karlovo náměstí. do r. 1848 nazývané Dobytčí trh. Jeho dnešní dominanty tvoří Novoměstská radnice z I. 1377-96 a barokní kostel sv. Ignáce, postavený v letech 1665-70 C. Luragem. Národní divadlo na Národní třídě, postavené v l. 1868-81 a upravené po požáru podle projektu J. Zítka a J. Schulze, představuje nejvýznamnější stavbu české novorenesance.

K významným pražským památkám patří Židovské Město (Josefov). Koncem 19. stol. byly téměř všechny zdejší stavby asa- novány a nahradily je převážně několikapatrové obytné domy v historizujících stylech. K nejcennějším zachovaným památkám patří Staronová synagoga na rohu Pařížské a Červené ul., raně gotická stavba z I. 1275-80 s cihlovými štíty ze 14. stol. Renesanční Vysokou (Radniční) synagogu v Červené ul. postavil v 2. pol. 16. stol. stavitel P. Roder. Sousední Židovská radnice s charakteristickou věžičkou a hodinami s hebrejským ciferníkem byla vybudována koncem 16. stol., dnešní rokokový vzhled získala po přestavbě r. 1763. Starý židovský hřbitov patří k nejpamátnějším na světě. Z asi 12 tisíc náhrobků tvořících bizarní shluky patří nejstarší Avigdoru Karovi ( 1439) , nejmladší Mosesu Beckovi (1787) a nejznámější Jehudovi ben Becalelovi (1609), známému jako rabbi Low, který podle legendy stvořil za časů Rudolfa II. umělého člověka -golema. V okoIí hřbitova najdeme ještě Klausovu synagogu (1694), Pinkasovu synagogu (2. pol. 15. stol.) a Maiselovu synagogu, původně renesanční, přestavěnou v letech 1892- 1905 novogoticky. Všechny tyto budovy jsou součástí Státního židovského muzea.

Na těchto stránkách uvedený přehled je jen stručným návodem k několika vycházkám. Zdaleka nemůže postihnout všechny významné pražské kulturní a historické památky, jejichž popisu jsou věnovány celé knihy!

Tipy v blizkém okolí

Brandýs nad Labem: Renesanční zámek s přírodním parkem, renesanční synagoga (1559) s židovským hřbitovem.

Jilové u Prahy: Barokně přestavěný kostel sv. Vojtěcha, stará radnice (čp. 1), stará mincovna (čp. 16) založená Karlem IV. Levý Hradec: Sídlo prvních přemyslovských knížat, zbytky slovanského hradiště.

Okoř: Zřícenina hradu z poloviny 14. stol.

Průhonice: Renesanční zámek z 16.stol., novorenesanční Malý zámek s expozicemi Středočeské galerie, rozlehlá botanická zahrada.

Stará Boleslav: Románská bazilika sv. Václava z 11. stol., románský kostel sv. Klimenta z 12. stol., poutní kostel P. Marie (1717-23).

Zbraslav: zámek z 18. stol. (upravený D. Jurkovičem) se sbírkou českého sochařství, kostel sv. Jakuba s bohatým vybavením, na vrchu Havlín románský kostel a hř'bitov s plastikami F. Bílka, J. Wágnera aj.