KOST

Zachovaný gotický hrad v malebné poloze na pískovcové skále v údolí sevřeném skalními stěnami.

Hrad Kost založil Beneš z Vartemberka nedlouho před rokem 1349, kdy se poprvé píše jako pán na Kosti. Ke stavbě bylo použito mohutných pískovcových bloků, při jejichž lámání byla patrně odstraněna úzká šíje spojující hradní skálu se stěnou údolí. Za této první vývojové fáze tvořily gotický hrad pouze budovy kolem posledního nádvoří včetně mohutné Bílé věže. Její lichoběžníkový půdorys umožňuje spatřit všechny čtyři rohy z jediného místa. Za husitských válek drželi Kost Házmburkové. Jan Žižka, kterému je připisován výrok "Kost patří psu" po neúspěšném dobývání, ve skutečnosti hrad nikdy neobléhal. Učinil tak dvakrát až král Jiří z Poděbrad za bojů proti odbojné šlechtě. Obratný Jan Zajíc z Házmburka však kapitulaci vždy odvrátil jednáním.

Roku 1497 koupil rozsáhlé kostecké panství Jan ze Šelmberka, postavil na hradě nový, tzv. šelmberský palác, další pak přistavěli roku 1524 noví majitelé Bibrštejnové. Lobkovicové, kteří získali panství roku 1556, opevnili podhradí s novým pivovarem hradbou s dvěma branami a přistavěli správní budovu. Mladší části hradu byly vyzdobeny renesančními sgrafity. Roku 1635 hrad vyhořel a Lobkovicové jej zakrátko prodali Černínům z Chudenic. Koncem 17. století byly starší části hradu natolik zchátralé, že se vartemberský palác zřítil do nádvoří. Při následující přestavbě na sýpky byly všechny tři staré paláce značně poškozeny a jejich výzdoba zcela zničena. Tehdy také získala Bílá věž dnešní charakteristické zastřešení.

Posledními šlechtickými vlastníky Kosti byli příslušníci italského rodu Flamini Dal Borgo (příbuzní předchozích vlastníků Netolických), kterým hrad patřil až do roku 1945. Ti provedli nejnutnější záchranné práce. Módní regotizace byla naštěstí realizována jen v malém rozsahu, což přispělo k zachování historické hodnoty památky. Roku 1946 vyhořel bibrštejnský palác. Definitivní záchranu hradu však přinesly rozsáhlé restaurátorské práce zahájené roku 1953.