ČESKÉ BAROKO

Dientzenhoferové , géniové baroka

Historie rodiny Dientzenhoferů, která se zapsala zlatým písmem do dějin české barokní architektury , začíná u Georga Dientzenhofera (1614 -1689), žijícího v Bavorsku v severním podhůří Alp.  

K nejvýznamnějším dílům Georga Dientzenhofera patří kostel cisterciáckého kláštera ve Waldsassenu (1658-59) a kostel sv. Martina v Bambergu (1686-93). Z jeho šesti synů se Abraham vyučil kamnářem, zatímco ostatních pět jich zůstalo u stavitelství. Všichni se brzy vydali do světa a provedli to tak důsledně, že v rodném kraji po sobě nezanechali žádnou stavební památku.

Jeden z nich, Kryštof Dientzenhofer, přišel do Prahy patrně roku 1676 (nebo krátce poté), usadil se tu a r. 1686 se stal měšťanem na Malé Straně. Počátky jeho tvorby splývají s činností stavitele A. Leuthnera v Čechách a v bavorském Waldsassenu. Samostatně začal působit až po r.1689. Jedním z prvních děl jeho samostatné tvorby je poutní mariánský kostel v Chlumu nad Ohří (1690 -1701 ), pozoruhodný spojením samostatných prostorů oválné kaple a podélného kostela na půdorysu Iatinského kříže. Jednoduchá, ale osobitá je kaple sv. Maří Magdalény na Skalce u Mníšku pod Brdy (1692-93), dnes značně poškozená poddolováním. V době, kdy byl Kryštof Dienzenhofer stavitelem tepelských premonstrátů, vzniká v Úterý na panství tepelského kláštera kostel sv. Jiří (1695-98) a kostel sv. Trojice v Teplé (1692-99).

Období po r. 1700 již zcela ovládá vrcholné baroko. Z této doby pochází zámecký kostel Zjevení Páně ve Smiřicích (1699 -1713), paulinský klášterní chrám sv. Josefa v Obořišti (1702-11), jezuitský kostel sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně ( část stavby, 1703 až 1711), klášterní kostel klarisek v Chebu (1708-11) a benediktinský kostel sv. Markéty (171 0 až 1715) v Praze-Břevnově. 

Pokračovatelem díla K. Dientzenhofera se stal jeho syn Kilián Ignác Dientzenhofer , který se narodil r. 1689 v Praze. Údajně absolvoval malostranské jezuitské gymnázium a na pražské univerzitě studoval filozofii a matematiku. Vyučil se pravděpodobně u otce a na jeho stavbách také získával první zkušenosti. V Ietech 1708-16 pravděpodobně pobýval u vynikajícího rakouského architekta a vojenského inženýra J. L. Hildebrandta a při cestách za poznáním navštívil Itálii a Francii. 

Navrhoval stavby v Čechách a ve Slezsku, pracoval pro šlechtu a církevní řády, od r. 1731 byl dvorním architektem a od r. 1737 vrchním pevnostním stavitelem. KvaIitou a počtem prací převyšuje všechny své současníky.

O jeho začátcích se ví, že pracoval u benediktinů v Břevnově a v Broumově, u kapucínů v pražské Loretě a u voršilek na Hradčanech, kde po smrti svého otce přebírá jeho místo. První samostatnou kostelní stavbou K. I. Dientzenhofera je klidně a majestátně působící kostel sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech (1720 až 1728), ještě ovlivněný Hildebrandtovým návrhem kostela v Jablonném v Podještědí. V téže době se podle jeho návrhu staví poutní kostel Narození P. Marie v Nicově na Klatovsku (1717-26), který dodnes tvoří výraznou krajinnou dominantu. Současně pracuje pro benediktiny v Broumově, kde navrhuje plány kostelů na klášterním panství, např. kostel Všech svatých v Heřmánkovicích (1722-26), postavený na půdorysu protáhlého osmiúhelníku, a zajímavý kostel sv. Markéty v Šonově (1727-30), jehož projekt asi vycházel ze starších plánů.

Velkolepý portál býv. jezuitského gymnázia pochází z r. 1726. V r. 1725 zahajuje barokní přestavbu malostranského kostela sv. Tomáše v Praze , která trvá až do roku 1731. Zaujme především mohutným, dynamicky pojatým průčelím. Jednolodní kostel sv. Vojtěcha v Počaplech na Litomě- řicku pochází z 1. 1724-26. Nej- vyspělejším dílem z této řady kos- telů je pražský kostel sv. Jana Nepomuckého (1730-39) ve Vy- šehradské ulici. Kostel je bohatě malířsky vyzdoben. Freska Osla- vení sv. J. Nepomuckého je dílem K. Kováře z r. 1748, dřevěná zlacená světcova soška na hlavním oltáři je od J. Brokoffa z r. 1682.

Ve 30. Ietech 18. stol. K. I. Dientzenhofer navrhuje a realizuje své nejvýznamnější stavby. Monumentální kostel sv. Klimenta v Odolena Vodě (1733-35) stavěl pro staroměstské jezuity. Nástropní malby s výjevy ze života sv. Klimenta jsou dílem slezského malíře J. Kubena (1735-36). Při stavbě kostela sv. Františka Xaverského v Opařanech (1732 až 1735) začíná K. I. Dientzenhofer používat k obohacení půdorysného utváření hlavního prostoru nového prvku -oválu. Projevuje se to již při stavbě kostela sv. Maří Magdalény v Karlových Varech (1732-36) v průniku oválné hlavní lodi a presbytáře.

K obdivovaným dílům patří kostel sv. Mikuláše na Staroměstském nám. v Praze (1732-36), zejména monumentální průčelí s hlavním portálem a dvěma věžemi. K. I. Dientzenhofer dostavoval po svém otci i malostranský jezuitský kostel sv. Mikuláše (1737-51 ). Chrámovou loď a průčelí postavil otec Kryštof (1704-11), kněžiště a kupole vznikla v l. 1737-52 podle projektu syna Kiliána Ignáce a zvonici dostavěl v r. 1765 C. Lurago.

I když dostavba chrámu sv. MikuIáše zaměstnávala Kiliána Ignáce až do konce života, přesto v posledním desetiletí navrhl a realizoval několik pozoruhodných kostelních staveb, v nichž se obráží určité zklidnění tvarů a zjednodušení půdorysů. Jedním z posledních jeho děl je kostel sv. Jana Křtitele v Paštikách (1747-51), na jehož výstavbu sám dohlížel. Kostel je vzorovým příkladem začlenění architektury do krajiny. Zajímavé jsou i jeho profánní stavby. Nejstarším jeho dílem je Ietohrádek J. V. Michny z Vacínova (zvaný Amerika) na Novém Městě v Praze (1717-20). V Ietech 1722-29 si za tehdejšími hradbami při cestě na Zbraslav postavil působivou, prostornou předměstskou vilu, známou dnes pod názvem Portheimka (1722-29). Ná- ročným stavebním podnikem byIa jeho stavba benediktinského kláštera v Broumově (1726-33). Jako dvorní stavitel přijal zakázku na projektovou přípravu pražské Invalidovny v Karlíně o deseti dvorech s ústředně situovaným kupolovým kostelem, realizovanou jen částečně. Do posledního tvůrčího období spadá palác 0. Piccolominiho v Praze v ul. na Příkopech ( 17 43-51 ) , který byl jedinou jeho příležitostí navrhnout reprezentační palácovou stavbu. K. I. Dientzenhofer byl naším nejvýznamnějším barokním architektem, jehož tvorba významně přispěla i k vývoji evropského umění. Řešil skoro všechny architektonické úkoly své doby, jen mu nebylo dopřáno navrhnout velkou zámeckou stavbu. Jeho dílo, završující vývoj naší barokní architektury, je uměleckým projevem vrcholně barokní. U jeho pozdní tvorby snad Ize mluvit o slabém nádechu klasicismu. Pro K. I. Dientzenhofera bylo charakteristické, že citlivě reagoval na vše významné, co přinesl přelom 17. a 18. století, co na svých cestách viděl a s čím přišel do styku. 

Nejvýznamnější členové rodiny Dientzenhoferů

Dientzenhofer Georg (1614 -1689) -nejstarší člen rodiny barokních architektů bavorského původu, činné později převážně v Čechách

Dientzenhofer Johann (1665 -1726) -barokní architekt, syn Georga Dientzenhofera, po studiích v Itálii pracoval mimo jiné na stavbě objektů benediktinského kláštera v Banzu (1710 -1718), jeho nejrozsáhlejším dílem je největší německý barokní zámek Weissenstein v Pommersfeldenu (1711 -1717)

Dientzenhofer Kryštof (1655 -1722) -barokní architekt, bratr Johanna Dientzenhofera, od r. 1676 měšťan na Malé Straně v Praze

Dientzenhofer Kilián Ignác

(1689 -1751) -barokní architekt, v Praze narozený syn Kryštofa Dientzenhofera, nejvýznačnější člen rodiny.