BRANDÝS NAD LABEM

Někdejší gotická tvrz přestavěná na pozdně gotický a později na čtyřkřídlý renesanční zámek, řadu staletí příležitostná rezidence Habsburků s honebním revírem.

Brod přes Labe na obchodní cestě z Prahy do Lužice chránila odedávna na pravém břehu Stará Boleslav, na levém pak hradiště. Teprve počátkem 14. století však založil Jan z Michalovic na skále východně od starého opevnění tvrz, která později získala podle přilehlé vesnice jméno Brandýs. Tvrz s panstvím přešla sňatky z Michaloviců na Jana Tovačovského z Cimburka a po jeho smrti na vdovu Johanku Krajířovou z Krajku. Za těchto majitelů byla gotická tvrz rozšířena přístavbou nového paláce a dalšími dostavbami Krajířů z Krajku se postupně změnila v pozdně gotický hrad.

Roku 1547 panství konfiskoval král Ferdinand I. a Brandýs se tak dostal natrvalo do držení Habsburků. Ti nechali do roku 1554 dostavět nové západní křídlo (Paolo della Stella a Hans Tirol) a o deset let později i jižní křídlo (Matteo Borgorelli). Zámek byl při tom architektonicky sjednocen a získal renesanční ráz, projevující se mimo jiné i cennou sgrafitovou výzdobou ve dvou vrstvách. Míčovnu, letohrádek a krytý most do zahrady nechal postavit Rudolf II., který v pohodlném zámku nedaleko Prahy rád a často pobýval.

V 18. století obnovili Habsburkové tradici brandýských honů a zámek tehdy upravil František Maxmilián Kaňka. Roku 1860 se stal Brandýs sídlem toskánské větve Habsburků. Ludvík Salvator nechal roku 1873 zámek částečně romanticky upravit. Tehdy získala věž přestavbou pater a zastřešení dnešní vzhled a severní brána byla zgotizována. Po roce 1922 bylo v zámku Ředitelství státních lesů a statků.

Ze zámku je krytým mostem zpřístupněna zahrada (dnes otevřená také od města), která je jedinou alespoň částečně dochovanou renesanční zahradou ve středních Čechách.