KRAKOVEC

Dobře zachovaná a veřejnosti zpřístupněná zřícenina hradu na nevysokém ostrohu v zalesněném údolí Krakovského a Šípského potoka, při stejnojmenné vsi.

Hrad založil křivoklátský purkrabí a královský lovčí, zeman Jíra z Roztok, v letech 1381 - 1383. Panství a později i povýšení do rytířského stavu si vydobyl za služby u krále Karla lV. V přirozeně chráněné poloze byl hrad přístupný pouze ze severní strany po padacím mostě přes umělý příkop. Branskou věži se vstupuje do hradního areálu se dvěma nádvořími. V prvním byla hradní studna a vysoká věž, druhé obklopovaly ze tří stran budovy s dřevěnými pavlačemi. O velikosti paláce svědčí 26 obytných a 8 sklepních místností. Sklepní a přízemní místnosti byly klenuté, v patrech byly trámové stropy. Nejlépe bylo vybaveno první poschodí s velkým sálem a rohovou kaplí, která byla nejhonosnější částí hradu. Její velký čtyřboký arkýř vytvářel zevnitř i zvenku výraznou ozdobu hradu. Krakovec je typickou hradní stavbou stabilního období konce 14. století. Obranná funkce hradů byla tehdy potlačena ve prospěch funkce rezidenční, jak o tom svědčí například okna prolomená ve vnějším plášti.

Nejvýznamnějším obdobím historie hradu je doba, kdy hrad náležel Jindřichu Leflovi z Lažan, který zde poskytl po 15. červenci 1414 útulek mistru Janu Husovi. Zde Hus pobýval v době sporů o jeho osobu, a odtud odjel obhajovat své učení k církevnímu koncilu do Kostnice. Později byl hrad opravován, v letech 1548 - 1565 byl i částečně renesančně upraven. V roce 1620 hrad Krakovec vyplenila bavorská vojska a po celé jedno století byl neobyvatelný. O obnovení se zasloužil Ota Jiří Helversten z Helvershaimu. V létě 1783 změnil požár způsobený bleskem hrad ve zříceninu, a na počátku 19. století spadla také zvonička s renesanční stříškou, brána a padací most. Od roku 1915 je majitelem objektu Klub českých turistů, který zříceninu, jež se stala národním památníkem udržuje v přístupném stavu.