OKOŘ

Romantická zřícenina poměrně velkého, ale vojensky i historicky málo významného hradu pražského měšťana.

Podle výsledků archeologického výzkumu existoval na nevysokém útesu nad údolím Zákolanského potoka hrad už ve 13. století. Dnešní hrad však nechal vystavět až v polovině století následujícího bohatý pražský měšťan František Rokycanský. Do stavby dominantní mohutné hranolové věže bylo tehdy pojato zdivo kaple staršího objektu včetně zazděných okenních kružeb. Přes svůj mohutný vzhled byl Okoř vždy jen málo významným sídlem bez strategické polohy a většího souvislého hospodářského zázemí.

Dolní hrad přistavěli páni z Donína koncem 15. stol. ve snaze kompenzovat polohu hradu nevýhodnou pro dělostřelecký boj a vytvořit prostor pro hospodářské zázemí. Tehdy byla také prokopána skalní šíje spojující hradní ostroh se sousedním návrším a zřízena soustava rybníků jako součást ochrany hradu. Roku 1518 získali hrad Martinicové a přestavěli jeho obytné části, podobně jako své sídlo Smečno, na renesanční zámek. V roce 1649 odkázal Jaroslav z Martinic panství jezuitské koleji u sv. Klimenta. Hrad byl však za třicetileté války zpustošen a jezuité jej opravovali jen pomalu, až do roku 1712. Po zrušení řádu roku 1773 a převedení hradu do správy studijního fondu však Okoř rychle chátral. Správce nechal strhat střechy, dřevo prodat a učinil tak z hradu vítaný zdroj stavebního materiálu pro celé okolí. Zkáza pokračovala až do roku 1921, kdy bylo zahájeno statické zajištění zříceniny a ta se změnila v hojně navštěvované výletní místo.