ZVÍKOV

Nedobytný královský hrad s jedinečnou obrannou polohou, na vysokém skalním ostrohu nad soutokem řek Vltavy a Otavy.

Poloha na chráněném ostrohu s téměř kolmými skalními stěnami lákala k osídlení odedávna. Pozdně románskému hradu Přemysla Otakara I. předcházelo keltské oppidum z 2. poloviny 1. tisíciletí př. n. l. Románskou Černou věž štaufské falce v Chebu připomíná mohutná zvíkovská věž Markomanka vystavěná také z velkých bosovaných kvádrů. Jedním z vrcholů soudobé hradní architektury je unikátní raně gotické hradní jádro tvaru nepravidelného pětiúhelníka z doby Přemysla Otakara II. Palácová křídla při obvodových zdech z let 1250 - 1270 byla lemována arkádovými ochozy. Jejich dnešní podoba ovšem není autentická.

V kapli z doby okolo roku 1270 je pozdně gotický oltář, fresky z konce 15. století a pozdně gotické reliéfy ze začátku 16. století. Ze stejné doby pocházejí velmi zachovalé nástěnné malby v tzv. Svatební síni, nedotčené výraznějšími přemalbami. Ve třicátých letech 15. století přistavěli Rožmberkové nová opevnění. Parkán s baštami reagoval na zavedení dělostřelectva v tomto období. V 16. století, po nástupu nových majitelů Švamberků, byl hrad částečně upraven v renesančním slohu. Tehdy dostaly vnější stěny paláce sgrafitovou výzdobu a vznikla renesanční zahrada. Regotizační zásahy provedené po roce 1880 daly Zvíkovu dnešní podobu.

Hrad měl jedinečnou přirozenou obrannou polohu, díky níž zůstal po celou dobu své existence nedobyt. Za povstání českých stavů se zde úspěšně ubránila posádka 140 mužů proti 4 000 obléhatelů. Pro svou pevnost si Zvíkov zachoval strategickou cenu i po celou třicetiletou válku. Po vybudování Orlické přehrady Zvíkov svou původní dominantní polohu ztratil. Vody přehradní nádrže dosahují až téměř k základům, některé části podhradí byly zatopeny. Zvíkovské panství bylo v majetku Schwarzenberků až do roku 1948, nyní po náročné restauraci je hrad s expozicemi české státnosti a krajové archeologie otevřen veřejnosti.