NOVÉ HRADY - HRAD

Starý gotický hrad přestavěný z části na renesanční zámek, stojící na příkrém skalním výběžku nad údolím, panská rezidence na náměstí a empírový zámek na druhém konci městečka.

Archeologické nálezy kladou vznik hradu do první poloviny 13. století. Hrad měl plnit obrannou úlohu na zemském pomezí, později sloužil jako sídlo správy rozsáhlého novohradského panství. Kromě let 1476-1486 byly od roku 1359 Nové Hrady nepřetržitě v majetku rodu rod Rožmberků. Gotický hrad byl za jejich držení důkladně opevněn a prošel mnohými stavebními změnami. V roce 1573 byl zpustošen výbuchem střelného prachu, uskladněného ve velké věži uprostřed nádvoří, do níž udeřil blesk. Další škody hrad utrpěl při zemětřesení v roce 1590. Opravy trvaly až do roku 1605 podle plánů a pod dohledem mistra Antonia Canevalleho za vlády posledního z Voků, Petra.

Po vymření Rožmberků zdědili jejich majetek roku 1611 Švazmberkové. Ti, jako představitelé českého stavovského povstání v letech 1618 - 1620, vystavili hrad častým útokům a obléhání císařským vojskem. V roce 1619 dobyl Nové Hrady generál Karel Bonaventura Buquoy, kterému císař Ferdinand ll. zkonfiskované novohradské panství daroval za válečné služby. Buquoyové byli majiteli až do roku 1945. Ve stavu po opravě a přestavbě ze 17. a 18. století se hrad zachoval do dnešní doby. Hrad sestává z několika staveb postavených na půdorysu oválu, uzavřeného ze dvou stran přístupovými branami, které jsou opatřeny dřevěnými mosty přes široký a hluboký, ve skále tesaný příkop. Hrad prochází rekonstrukcí a je zde umístěno městské muzeum.

Druhým šlechtickým sídlem v Nových Hradech je tzv. rezidence, obdélníková stavba se středním křídlem, stojící přímo na náměstí. Tento objekt vznikal postupně v 17. a 18. století, po zmíněném výbuchu střelného prachu na hradě. Buquoyové se již do hradu nenastěhovali ani po opravě, rozšířili rezidenci přístavbou a všechny místnosti nechali nádherně vyzdobit. Rezidence přestala být panským sídlem roku 1802 po dokončení nově vystavěného empírového zámku.