KLÁŠTERY A KOSTELY ČESKÉ REPUBLIKY

Od příchodu křesťanství vzniklo na území Čech, Moravy a Slovenska velké množství církevních staveb, které nás ještě dnes uchvacují svou krásou a výstavností, stejně jako invencí dávných stavitelů a umělců.

Vznik nejstarších církevních staveb na území Moravy a Slovenska spadá do doby Velkomoravské říše. Archeologům se dosud podařilo objevit základy 20 kosteIů z této doby, budovaných z lomového kamene a uvnitř zdobených barevnými malbami. Nejvíce velkomoravských chrámů (12) bylo nalezeno v Mikulčicích, 4 ve Starém městě u Uherského Hradiště a v blízkém okolí (Sady), po jednom na Pohansku u Břeclavi, na bratislavském hradě a v obci Ducové u Piešťan na západním Slovensku. Půdorys dvacátého kostela v Nitře se už zjistit nepodařilo, ale nevylučuje se možnost, že nepatrné zbytky nalezeného zdiva patřily kostelu, který dal kolem r. 830 postavit Iegendární kníže Pribina.

Prvním zakladatelem církevních staveb v Čechách byl přemyslovský kníže Bořivoj 1., který dal postavit na Levém Hradci rotundu sv. Klimenta. Když kolem r. 885 přenesl své sídlo na pražské hradiště, založil i tady kostelík P. Marie. Nejčastějšími církevními stavbami románské architektury jsou rotundy, např. rotunda sv. Jiří na Řípu, pocházející z 1. pol. 11. stol. a obnovená (asi) na paměť vítězství knížete Soběslava 1. nad císařem Lotharem r. 1126. Jedinou v úplnosti dochovanou románskou památkou z doby knížete Vratislava je rotunda sv. Martina z 2. pol. 11. stol. na pražském Vyšehradě. Další rotundy najdeme např. v Řeznovicích u Ivančic, ve Znojmě a v Holubicích u Kralup n. Vltavou. Benediktinská bazilika Nanebevzetí P. Marie v Třebíči (kol. r. 1260) již vykazuje charakteristické rysy přechodného slohu, kdy se románské prvky prolínají s prvky gotickými.

Od 2. pol. 13. stol. u nás přebírá vládu gotika. Z této dobv pochází řada klášterů, např. ve Vyšším Brodě, Č. Budějovicích, Sedlci, na Zbraslavi, v Předklášteří u Tišnova na Moravě aj. K velkému rozmachu dochází za vlády Karla IV., kdy vznikají mnohé kostely a v Praze se začíná stavět katedrála sv. Víta. Po útlumu v době husitské revoluce se stavební činnost začíná znovu rozvíjet až koncem 15.stol. Tzv. vladislavská gotika je reprezentovaná zejména pracemi samouka Matyáše Rejska a královského stavitele Benedikta Rejta (P. Marie před Týnem, sv. Barbora v Kutné Hoře, sv. Mikuláš v Lounech aj.).

Renesanční sloh, charakteristický pro 16. stol., se u nás prosadil především ve stavbách světských, při stavbě kostelů se používá i nadále osvědčené gotiky (Louny a řada kostelů v jižních Čechách). K částečnému uplatnění renesančního slohu došlo až koncem století (např. sv. Salvátor a sv. Roch v Praze), ale pak již vývoj plynule spěje k novému stavebnímu slohu, který dodnes nejvíce ovlivňuje tvářnost našich nejen církevních historických památek -k baroku.

Nástup baroka spadá do počátku 17. stol., politicky převratné pobělohorské doby, spojené s koncem české samostatnosti a nástupem protireformace. Intenzivní stavební činnost vyvíjejí zejména jezuité -vznikají mnohé jezuitské kosteIy, kláštery, koleje, poutní místa, lorety, křížové cesty, boží muka apod. V této době byl mj. vybudován kostel sv. Mikuláše na Malé Straně a kostel sv. Ignáce na Karlově nám. v Praze, poutní kostely na Svaté hoře u Příbrami a na Svatém Kopečku u Olomouce, kostely ve Křtinách a v Rajhradě na Moravě, kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, klášterní kostel sv. Josefa v Obořišti a mnohé jiné. Zároveň jsou mnohé starší církevní objekty barokně přestavovány a upravovány. Např. v poutním Velehradě (7 km SZ od Uherského Hradiště) byla pozdně románská klášterní bazilika Nanebevzetí P. Marie a sv. Cyrila a Metoděje v l. 1681 -1710 barokně přestavěna podle plánů G. B. Tencally a vyzdobena freskami Fr. I. Ecksteina, J. G. Etgense a F. K. Töppera.

S osvícenskou dobou nastupuje klasicismus, který přechází jednak v empír, jednak v historizující romantismus. Tyto slohy se u nás projevují v době, která nebyla příliš nakloněná nové výstavbě církevních objektů. Naopak v době josefínských reforem dochází k hromadnému rušení klášterů a kostelů. Historizující slohy 19. stol., vycházející z romantických zájmů o minulost, se např. v Praze uplatňují u některých staveb v městských částech přiléhajících k historickému jádru (např. novogotický kostel sv. Lud- milv na Vinohradech z l. 1888 až 1893). Z několika pražských funkcionalistických staveb se tu zmíníme o architektonicky vysoce hodnoceném kostele sv. Václava v Praze-Vršovicích (1929-30).

Jedinečný ucelený soubor židovských svatostánků, které se v minulosti nacházely ve všech větších městech, dnes najdeme jen na pražském Starém Městě. Světově proslulá raně gotická Staronová synagoga pochází z Iet 1275-80 a patří k nejstarším dochovaným evropským synagogám. Nejcennější je pozdně gotická a zčásti již renesanční Pinkasova synagoga, založená roku 1479 rabínem Pinkasem a rozšířená r. 1535 jeho vnukem Aronem Mešulemem. Je zároveň památníkem 77 297 židů z českých zemí, kteří se v l. 1940-45 stali oběťmi nacistické rasové politiky. Renesanční Vysoká (Radniční) synagoga, vybudovaná ve 2. pol. 16. stol. nákladem M. M. Maisla, primase pražského Židovského města (stavitel P. Roder), byla v 19. století novodobě upravena. Klausova synagoga je barokní stavba z r. 1689. K novějším stavbám patří pseudomaurská Španělská synagoga (1867-68) a novogotická Maiselova synagoga, postavená v l. 1893 -1905 podle plánů A. Grotteho.

Několik nej...

Nejvyšší kostelní věž: 103 m - kostel sv. Bartoloměje v Plzni.

Nejtěžší kostelní zvon: Více než 17 tun - katedrála sv. Víta v Praze.

Největší věžní hodiny: Kostel sv. Martina v Třebíči s průměrem ciferníku 7,1 m.

Nejšikmější kostelní věž: 186 cm - výchylka západní věže kostela Nanebevzetí P. Marie v Ústí n. Lab.

Nejdále přesunutý kamenný kostel: Kostel Nanebevzetí P. Marie v Mostě, přesunutý z dosahu důlní činnosti o 841 m.

Nejdále přesunutý dřevěný kostel: Pravoslavný kostel svatého Michaela archanděla z 18. stol. , přenesený r. 1929 z Medvedovců u Mukačeva na Podkarpatské Rusi do Kinského zahrady v Praze.