Komplex dvou samostatných, nevelkých, ale umělecky hodnotných zámků (Horní a Dolní) ve slohu pozdní gotiky a saské renesance, situovaný ve středu města.

Benešov nad Ploučnicí je jako město poprvé zmiňován v první polovině 13. stol. Do té doby bylo panské sídlo a správní centrum panství na hradě Děčíně a později Ostrém (Scharfenstein). Je pravděpodobné, že se přesunulo do Benešova už někdy v polovině 15. stol., s jistotou to však lze říci až k roku 1479, kdy je zdejší zámek (na místě dnešního Horního z.) zmiňován jako sídlo Zikmunda z Vartemberka. Za Vartemberků význam města i zámku vzrostl.

Vznik dnešních zámků je však spojen s míšeňským rodem Salhausenů, kteří v roce 1515 zdejší panství koupili a byli přijati mezi českou šlechtu. Panství bylo rozděleno mezi dva bratry, z nichž Bedřich sídlil v Benešově. Právě on nechal vystavět v pozdně gotickém slohu dnešní Horní zámek, do něhož pojal i části sídla vartemberského, i Dolní zámek pro svého syna Hanuše. Na této stavbě se už silněji prosadily prvky nastupující renesance. Tzv. Wolfovo křídlo, postavené pro Hanušova syna, uzavřelo stavební vývoj areálu (pomineme-li novostavbu hraběnky Černínové z r. 1878). Majitelé se často střídali komplikovanými dědickými převody i prodeji. Nakonec bylo vlastníkem město a stát. Dolní zámek byl v r. 1961 rekonstruován a znovu opraven i po požáru v r. 1969.


BENEŠOV NAD PLOUČNICÍ