Děčín

Průmyslové a přístavní město na soutoku Labe, Ploučnice a Jílovskeho potoka, ležící na rozhraní Děčínské vrchoviny a Českého středohoří pri hranici chraněné krajinné oblasti Labské pískovce. V 9. až 10. stol. slovanské hradiště kmene Pšovanů, později přemyslovské knížecí hradiště. Z podhradí vzniklo r. 1240 město, které až do 18. stol. sloužilo jako významná pohraniční pevnost. Původní hrad (1128), postavený na vysokém ostrohu, byl přestavěn v 16. stol. na renesanční zámek a koncem 18. stol. barokně upraven. S městem je spojen Dlouhou jízdou, příkrou ulicí sevřenou po obou stranách vysokými zdmi, dole i nahoře uzavřenou branami - barokní Dolní branou, raně barokní Boční branou a Horní branou. Pod zámkem raně barokní kostel sv. Kříže z I. 1687-91, spojený se zámkem krytou chodbou na pilířových arkádach. Ve městě kostel sv. Václava a Blažeje z l. 1754-78. Kamenný most přes Ploučnici z I. 1564-69 . Děčín je výchozím bodem do oblasti skalních měst. Narodil se zde zakladatel Sokola dr. M. Tyrš (1832-84).


Děčínský hrad na vysokém ostrohu