POHRANIČNÍ HORY ČECH A MORAVY

Pohraniční hory , které až na malé výjimky obklopují celou Českou republiku, tvořily odedávna přirozenou hráz proti nepřátelským vpádům a ve 20. století se navíc staly vyhledávaným místem pro turistiku a sport.

Každe z pohoří, lemujících ze všech stran území České republiky, má trochu odlišný charakter - všechna však mají mnoho společného. I když tyto horské oblasti byly obydleny již v dávné minulosti, přece jen se zde činnost člověka nijak nepříznivě neprojevovala. Přetrvaly tu mnohé vzácné druhy rostlin a živocichů i celé ekosystémy. Není proto náhodou, že vetšina těchto oblastí byla vyhlášena chráněnými krajinnými oblastmi (CHKO) a dvě z nich, Šumava a Krkonoše, národními parky. Jejich vysokou přírodní hodnotu však v posledních desetiletích snížily silné emise velkých tepelných elektráren a průmyslových závodů, které ohrožují zdejší přírodu i její rekreační funkce.

Čilému turistickému ruchu napomáhá členitý terén, hustá síť značkovaných turistických cest, pečlivě udržované naučné stezky a v neposlední řadě i stálá touha mnoha lidí poznat co nejvíce zajímavých míst v naší vlasti.

Vzhledem k tomu, že pohraniční hory podstatně převyšují vnitrozemské kopce, jsou i centrem Iyžařského sportu u nás. Zejména v posledních letech značně vzrostl počet lanovek a vleků, sjezdových a běžeckých tratí.

Naši obchůzku po pohraničních horách začneme na Šumavě, která představuje rozsáhlé horské pásmo v jihozápadních Čechách při hranici s Rakouskem a Německem. Převážná část spadá do CHKO Šumava, zřízené v roce 1963 na rozloze 1630 km2, jejíž hranice se táhne od Frymburku a Černé v Pošumaví až ke Skelné huti u Nýrska. V roce 1991 byl na její části o rozloze 685,2 km2 zřízen národní park Šumava.

V současné době patří Šumava k našim nejzachovalejším a civilizací nejméně poškozeným přírodním celkům s rozsáhlými lesními porosty, zbytky původních pralesovitých porostů i s velkými rašeliništi. Pozůstatkem doby ledové jsou zdejší jezera, z nichž nejkrásnější jsou Černé a Čertovo jezero.

Zdejší přírodu obohacují kromě lidové architektury i další památkové objekty. K nejzajímavějším patří téměf 45 km dlouhá Schwarzenberská plavební stoka (1789 až 1822), procházející u obce Jelení 419 m dlouhým tunelem, která umožňovala přibližování dřeva z oblasti Želnavy a Stožce, a tetovský kanál (1799-1802), spojující řeky Vydru a Křemelnou.

Český les na jihozápadní hranici Čech a jeho podhůří Chodsko tvoří svéráznou oblast, v níž se prolíná neokázalá přírodní krása se starou historií Chodů a moderními prvky současního života. I když dávno pryč jsou doby, kdy Chodové střežili v hlubokých hvozdech bezpečnost hranic Království českého, přece jen názvy obcí, jako jsou Domažlice, Horšovský Týn, Poběžovice, Klenčí pod Čerchovem, Draženov, Chodov a Trhanov, stále lákají návštěvníky chtivé poznání historických památek i přírodních krás. 

Krušné hory, 130 km dlouhé horské pásmo na severovýchodě Čech při hranici s Německem, byIy pro svá rudná naleziště již před staletími poměrně hustě zalidněny. K příirodním pozoruhodnostem této exhalacemi hodně postižené oblasti patří rozsáhlá rašeliniště s porosty borovice blatky a rašelinnými loukami. Mnohé z nich jsou příirodními rezervacemi, např. Božídarské rašeliniště s naučnou stezkou a Novodomské rašeliniště u Hory sv. Šebestiána. Na Krušné hory navazuje Děčínská vrchovina s CHKO Labské pískovce. Najdeme tu celá skalní města (u "Tisé, Hřenska, Děčína, Doubice), hustou síť údolí se svisIými pískovcovými stěnami a skalními věžemi, hluboké říční kaňony řeky Kamenice a jejích přítoků, skalní stěny a další přírodou vytvořené bizarní útvary. Jedinečnými výtvory jsou skalní brány, zejména Pravčická brána, mohutný přírodní skalní most, považovaný za nejkrásnější v Evropě. Turistické stezky vycházejí především z Hřenska, turistického centra této oblasti.

Jizerské hory, Krkonoše a Orlické hory na severní hranici Čech patří k turisticky nejvytíženějším horám České republiky. V Jizerských horách najdeme 22 přírodních rezervací horských rašelinišť, jedlobukových pralesovitých porostů, klečových luk, skalisek a zlomových svahů. K hojně navštěvovaným rezervacím patří Rašeliniště Jizerky, kterou prochází naučná stezka od osady Jizerka, ve které nalezneme řadu zachovalých horských chalup. Největší rezervací v národním parku Krkonoše jsou Prameny Úpy s alpinskými loukami, rašeliništi, kosodřevinami, horskými lesními porosty a významnou flórou a faunou. K nejznámějším z chráněných území v Orlických horách patří Bukačka při hřebenové cestě od chaty na Šerlichu k Vrchmezí se smíšeným horským porostem pralesního charakteru. Zajímavé jsou naučné stezky Okolím Deštného (15 km) a Zemská brána (2,5 km), vedoucí z Klášterce nad Orlicí k polské hranici.

Nejvyšším moravským pohořím je horský masiv Hrubého Jeseníku, jehož podstatná část (740 km2) byla roku 1969 vyhlášena chráněnou krajinnou oblastí. V bohatých pramenných oblastech se vyskytují menší rašeliniště, z nichž nejznámější je přírodní rezervace Rejvíz s naučnou stezkou. K nejvýznamnějším přírodním lokalitám ve střední Evropě patří přírodní rezervace Velká kotlina, nazývaná též botanickou zahradou. Daří se tu velkému množství vzácných zástupců rostlinné i živočišné říše. Pro návštěvníky tu byla vybudována atraktivní naučná stezka s řadou vysvětlujících tabulí a s vyhlídkovými plošinami. V západní části oblasti se nachází nejstarší moravská rezervace Šerák-Keprník, vyhlášená již v roce 1904 (naučná stezka je přístupná z Červenohorského sedla).

Moravskoslezské Beskydy spadají z větší části do CHKO Beskydy, pohoří je porostlé hlubokými lesy, v nichž se uchovala řada zbytků původních přirozených porostů, většinou chráněných přírodními rezervacemi. K nejznámějším patří jedlobukový prales Mionší s naučnou stezkou, přístupnou jen v létě a za doprovodu průvodce. Oblíbeným cílem výletů je legendární hora Radhošt', která byla již ve slovanském dávnověku místem uctívání slovanského boha úrody a pohostinství Radegasta. Turisticky atraktivní je i skanzen v Rožnově pod Radhoštěm s řadou typických valašských roubených domů a chalup, hospodářských stavení, dřevěným kostelíkem a fojtstvím. Při utváření beskydské krajiny se výrazně projevil vliv jejiho osídlení -středověké valašské kolonizace s pasekářským zemědělským hospodařením. Pro zdejší oblast jsou charakteristické roztroušené chalupy s drobnými políčky, lemovanými hromadami sesbíraného kamení, tzv. hrázemi.

Poslední zastávkou na naší pouti po českých a slovenských pohraničních horách jsou Bílé Karpaty, ležící na jižní části moravsko- slovenské hranice. Více než 80 km dlouhý hřeben je protknut řadou průsmyku. Nejznámější z nich je Vlárský, jimž prochází železniční trať z Brna do Trenčianské Teplé, zbudovaná v roce 1888. Charakteristickým prvkem celé oblasti jsou tzv. orchidejové louky v jihozápadní části CHKO, které působí dojmem pečlivě ošetřovaného parku, jemuž vévodí osamělé mohutné duby, pozůstatky původního lesa. Zcela jiným druhem krajiny jsou kopanice -chalupy obklopené políčky, sady, loukami a pastvinami. Rozsáhlé lesní komplexy Bílých Karpat, narušené exhalacemi jen nepatrně, louky s vzácnými i existenčně ohroženými druhy rostlin a živocichů, minerálními prameny v okoli Luhačovic, svérázným folklórem a lidovou architekturou jistě nezklamou žádného návštěvníka. 

Nejznámější východiska

Šumava: Churáňov, Lenora, Modrava, Špičák, Volary, Železná Ruda.

Český les a Chodsko: Babylon, Domažlice, Tachov.

Krušné hory: Boží Dar, Jáchymov, KIínovec, Telnice.

Labské pískovce: Hřensko.

Jizerské hory. Bedřichov, Hejnice, Janov n. Nisou, Kořenov, Nové Město p. Smrkem.

Krkonoše: Harrachov, Jánské Lázně, Pec p. Sněžkou, Rokytnice n. Jizerou, Špindlerův Mlýn.

Orlické hory: Deštné, Klášterec n. Orlicí, Rokytnice, Říčky.

Hrubý Jeseník: Jeseník, Karlova Studánka, Lipová-lázně, Ramzová, Vrbno p. Pradědem.

Moravskoslezské Beskydy: Frenštát p. Radh., Frýdlant n. Ostravicí, Rožnov p. Radh.

Bilé Karpaty: Starý Hrozenkov, Strážnice.