SOVINEC

Mohutný, v jádře gotický hrad na širokém skalnatém ostrohu nad stejnojmennou obcí v romantickém prostředí Nízkého Jeseníku.

Původní hrad bergfritového typu tvořila velká, dnes bohužel zaniklá budova paláce a vysoká válcová hláska na osmiboké plné základně, kopírované mohutnou hradbou. Věž je dodnes dominantou hradu a při nedávné rekonstrukci byla opatřena romantickým dřevěným ochozem a zastřešena. Podle hradu se nazývali jeho zakladatelé, bratři Vok a Pavel ze Sovince, kteří jej nechali vystavět krátce před rokem 1333. V době husitské byl Sovinec významným opěrným bodem husitství na Moravě. Na přelomu 15. a 16. století došlo k rozšíření vnitřního hradu a přistavění předhradí. Tyto úpravy připomíná znak Pňovských ze Sovince nad nejstarší gotickou vstupní branou. V roce 1543 koupil hrad Kryštof z Boskovic, který provedl jednoduchou renesanční úpravu jižního paláce a přístavbu nového východního. Pozornost však soustřeďoval spíš na důlní činnost v okolí, rozvinul zdejší těžbu zlata, stříbra a železné rudy. Současně se věnoval i celkovému hospodářskému rozkvětu panství. Stavební činnost pokračovala i za dalšího majitele, Vavřince Edera ze Štiavnice v 80. letech 16. století. Šlo zejména o vnitřní úpravy paláců a stavbu nového hospodářského křídla se dvěma ornamentálně zdobenými bránami z maletínského pískovce. Významně bylo posíleno opevnění, které získalo nové bašty a bateriovou věž. Posledním českým pánem na Sovinci byl horlivý evangelík Jan Kobylka z Kobylího, kterému však bylo po Bílé hoře panství konfiskováno.

Hrad získal roku 1624 řád německých rytířů. Počátek jejich vlády na Sovinci byl poznamenán třicetiletou válkou. Hrad padl do rukou mansfeldových vojsk a byl dokonale vypleněn. Řádový místodržící Jiří Vilém z Elkershausenu jej proto nechal přebudovat na dokonalou pevnost. Opevnění z třicetileté války je u nás nejrozsáhlejší zachovanou fortifikací z té doby. Přibyl mohutný obezděný příkop a další dělové bašty. Vnitřní prostor polygonální dělové věže Remter byl opatřen portálem a honosným krbem a stal se místem řádových shromáždění. Předsunutou věž Lichtenštejnku spojuje s dnem příkopu podzemní chodba. Ani skvělé opevnění však Sovinec nezachránilo. Švédové vedení generálem Torstensonem roku 1643 po těžkém bombardování a podminování bašt z podkopů hrad dobyli, zůstali tu až do roku 1650 a zanechali jej v zuboženém stavu. Řád už jej plně neobnovil, a to ani po požáru způsobeném bleskem v roce 1784. Sídlem provincie se stal pohodlnější zámek v Bruntále. Teprve obnovitel Bouzova, velmistr arcivévoda Evžen zde zřídil řádové muzeum. V polovině 19. století byl v místě přiléhajícím k vstupnímu barbakánu postaven pozdně empírový filiální kostel, který slohovou čistotou i dokonalostí provedení náleží k nejcennějším empírovým stavbám na Moravě. Spodní část bateriové věže posloužila jako základ kostelní zvonice. Nejčernější období nastalo za německé okupace. Hrad byl zabaven nacisty, stal se základnou SS a vězením francouzských důstojníků a antifašistů. Po osvobození v létě roku 1945 zde vypukl ničivý požár, který proměnil zachovalou památku ve zříceninu. Od té doby probíhaly pomalé, přerušované a bohužel z části i odborně nekvalifikované renovační a zabezpečovací práce. Sovinec se postupně stal vyhledávaným dějištěm kulturních akcí i turistických atrakcí.