HRUBÁ SKÁLA

Renesanční, novogoticky upravený zámek na místě někdejšího skalního hradu na vysokém útesu.

Hrad Skála (kvůli odlišení od hradu Skála nad řekou Jizerou zvaný od 17. stol. Hrubá Skála) postavil zřejmě Hynek z Valdštejna, uváděný roku 1353 jako pán na Skále. Výšinný skalní hrad na dvou strmých útesech zcela spoléhal na přirozenou přírodní ochranu. Byl přístupný pouze přes padací most ve výši 60 metrů. Původní podoba gotického hradu není známa.

Další majitelé, Zajícové z Házmburka a Svojanovští z Boskovic rozšířili hospodářské zázemí hradu. Rozsáhlý, ale zadlužený majetek skoupil po částech Zikmund ze Smiřic. Smiřičtí postupně hrad přestavovali v renesančním stylu a také Zikmundovi potomci koupěmi okolních statků své panství neustále rozšiřovali.

Jako poručník slabomyslného dědice Jindřicha Jiřího získal ohromné smiřické panství Albrecht z Valdštejna a po jeho zavraždění Maxmilián téhož rodu. Ten však žil za třicetileté války ve Vídni, zatímco panství bylo pustošeno a zámek několikrát obsazen válčícími stranami. Po válce měl být dokonce spolu s dalšími hrady na císařský příkaz zbořen, práce se však nakonec omezily na pouhé zasypání příkopu. Valdštejnové drželi Hrubou skálu až do roku 1821, kdy ji botanik František Adam prodal Janu Lexovi z Aehrenthalu. Nový majitel si šlechtický titul zaplatil penězi z válečných dodávek za napoleonských válek. Novošlechtici Aehrenthalové si potrpěli na symboly svého šlechtictví a rekonstruovali vše, co na jejich panství připomínalo středověk. Také Hrubou Skálu přestavěli v romantizujícím novogotickém slohu, čímž utpěly autentické renesanční části.